CZ EN DE
Organizace zřizovaná městem Žďár nad Sázavou

566 688 116
facebook.com/muzeumzdar
Út - Ne: 9:00 - 12:00, 12:30 - 17:00

Aktuality

Koruna Vysočiny - zážitková karta

3.7.2022 Nabídka pro turisty více...

VĚŽ OTEVŘENA! (12. 6. – 30. 9. 2022)

14.5.2022 Zpřístupnění věže kostela sv. Prokopa ve Žďáře nad Sázavou více...

ROKY V BAROKU (10. 6. – 6. 11. 2022)

14.5.2022 Životní pouť barokního člověka více...

MOUČKŮV DŮM JE PŘIPRAVEN NA SEZÓNU 2022!

17.3.2022 Stálá expozice města Žďáru nad Sázavou se těší na návštěvníky všech generací! více...

Milostné dobrodružství rakouského kancléře Metternicha s Annou Elisabethou Hafenbrädlovou

Milostné dobrodružství rakouského kancléře Metternicha s Annou Elisabethou Hafenbrädlovou

Clemens Wenzel Nepomuk Lothar Fürst von Metternich-Winneburg-Beilstein, Duca di Portella, Graf von Königswart, rakouský diplomat a politik evropského formátu, narozený 15. května 1773 v Koblenci, během svého života podstoupil řadu milostných eskapád s ženami zvučných jmen a vznešených rodů. Do historie se však zapsal především jako vytrvalý Napoleonův protihráč na diplomatickém poli a tvůrce systému tzv. Svaté aliance, opírající se o principy legitimity vládnoucích rodů a evropskou mocenskou rovnováhu.

Známé jsou jeho styky s kněžnou Kateřinou Pavlovnou Bagrationovou, manželkou ruského generála gruzínského původu Petra Ivanoviče Bagrationa, který v roce 1812 podlehl následkům zranění z bitvy u Borodina. Výsledkem této drážďanské avantýry, kde se stal v roce 1801 vyslancem, bylo narození nemanželské dcery, kterou kněžna Bagrationová k údivu všech pojmenovala po otci Klementina. V roce 1803 se Metternich odebral do Berlína, kde byl jmenován vyslancem u pruského dvora. Zdejší vysoká společnost se mu zdála neobyčejně nudná, což mu však nezabránilo v milostném dobrodružství s manželkou ruského vojenského attaché Jekatěrinou Dolgorukou. V době, kdy od roku 1806 Metternich zastával post rakouského vyslance v Paříži, se hovořilo o jeho milostném poměru s krásnou Laurou Junotovou, budoucí vévodkyní d´Abrantes, manželkou velitele Paříže generála Junota. Metternichovi se dokonce podařilo dobýt ložnici Napoleonovy sestry a manželky maršála a budoucího neapolského krále Murata Karolíny. Ve známost vešel také jeho vztah s herečkou Georginou Weinerovou. Metternichovy pařížské touhy nezklidnila ani přítomnost jeho ženy Marie Eleonory Kounicové. V průběhu roku 1813 vášnivě vzplanul láskou k vévodkyni Kateřině Vilemíně Zaháňské, českému národu dobře známé „paní kněžně“ z Babičky Boženy Němcové. Kateřina Vilemína se s Metternichem setkala poprvé v době, kdy v letech 1801–1803 zastával post vyslance u dvora saského krále v Drážďanech a užíval života s kněžnou Bagrationovou. Metternich zde navštěvoval salon kněžny Isabelly Fortunaty Czartoryské, která jako „maitresse de plaisir“ (paní nad radovánkami) kolem sebe koncentrovala „tout le monde“ (vybranou společnost). V letech 1813–1814 byla Kateřina Vilemína nejenom Metternichovou milenkou, ale i významnou pomocnicí v jeho politickém snažení v rámci protinapoleonské koalice. V době konání Vídeňského kongresu proslul její salon, umístěný v pravém křídle Palmovského paláce, kam často přicházel i francouzský vyslanec Charles Maurice Talleyrand.

Metternich, který se stal v roce 1809 ministrem zahraničí a v roce 1821 státním kancléřem, byl celkem třikrát ženat a z těchto manželství vzešel úctyhodný počet třinácti dětí. První Metternichovou ženou se stala Marie Eleonora Kounicová (1. října 1775 – 19. března 1825), vnučka slavného rakouského kancléře Václava Antonína knížete Kounice. Z prvního manželství se narodili tito potomci: Marie Leopoldina (18. ledna 1797 – 20. července 1820), Franz Karl Johann Georg (21. února 1798 – 22. listopadu 1799), Clemens Edmund Eduard (4. července 1799 – 15. července 1799), Victor Ernest Franz Lothar Clemens (15. ledna 1803 – 30. listopadu 1829), Clementina Marie (30. srpna 1804 – 6. května 1820), Marie Leontine Pauline (18. června 1811 – 16. listopadu 1861) a Hermine Gabriele (1. září 1815 – 8. prosince 1890).

Podruhé se Metternich oženil s Marií Antonií svobodnou paní Leykamovou (15. srpna 1806 – 17. ledna 1829). Druhá žena mu porodila pouze jednoho syna Richarda Clemense Josefa Lothara Hermanna (7. ledna 1829 – 1. března 1895).

Třetí Metternichovou manželkou se stala Melanie hraběnka Zichy-Ferraris (28. ledna 1805 – 3. března 1854). Z tohoto manželství vzešlo celkem pět dětí: Melanie Klarie Pauline (27. února 1832 – 16. listopadu 1919), Clemens Franz Ferdinand Lothar Gregor Bonifatius (21. dubna 1833 – 4. června 1833), Paul Clemens Lothar (14. října 1834 – 6. února 1906), Maria Emilia Stephanie Beatrix Josephine Philomene (22. března 1836 – 12. června 1836) a Lothar Stephan (12. září 1837 – 2. října 1904).

Nicméně Metternich byl známý svými úspěchy na milostném poli u mnoha dalších žen a z těchto vztahů se mu narodilo několik nelegitimních potomků. Předmětem našeho zájmu jako jedné z méně známých žen, které nikoli bez následků zkřížily Metternichův osud, je Anna Elisabeth Hafenbrädlová.

Anna Elisabeth se narodila 29. srpna 1787 v Schüttenhofenu rodičům Johannu Josephovi (1751–1830) a Marii Magdaleně Adlerové (1755 – 24. října 1787). Jak je patrné, její matka zemřela zanedlouho po porodu. Otec Johann Joseph se v roce 1768 znovu oženil s Elisabeth Fantouovou. Pro zajímavost uvádím, že Annin strýc Franz Ignaz (1753–1828), který měl za manželku Annu Katharinu Bayerlovou (1753–1802), měl v pronájmu sklářské hutě na Českomoravské vysočině, konkrétně v dnešní obci Herálec.

Franz Ignaz Hafenbrädl pocházel ze starobylého sklářského rodu, jenž působil po obou stranách Šumavy. Žil se svou manželkou v Nové Hůrce, ale v důsledku dědických sporů s matkou a sourozenci kraj opustil. Nové působiště nalezl na Rychmburském panství hrabat Kinských, kde se v Herálci nacházela zmiňovaná sklářská huť, jejíž nájemce Václav Čapek odešel a novým provozovatelem se v roce 1793 stal Franz Ignaz. Přivedl huť k prosperitě a vyráběl zde kvalitní tabulkové sklo, které bylo vyváženo i do Severní Ameriky, Španělska a Itálie. V roce 1797 zakoupil tzv. letní prelaturu zrušeného cisterciáckého kláštera ve Žďáře a přátelsky vycházel se zdejším správcem Janem Aloisem Ulrichem. V roce 1799 si pronajal na 15 let výrobu skla na žďárském a vojnoměsteckém panství. Výroba se orientovala na duté sklo, které směřovalo do Vídně, Španělska, Itálie, Turecka, Ruska i Ameriky. Vyrábělo se i křišťálové sklo a zrcátka. V roce 1809 předal Franz Ignaz vedení svého podniku synovi Johannu Ignazovi (1784–1861). V posledních dvaceti letech života se Franz Ignaz věnoval především obchodu a s tím souvisejícím rozvíjením styků. Jeho strýc Johann Georg se v roce 1783 stal šlechticem (svobodným pánem), ale když se o nobilitaci pokusil v roce 1805 Franz Ignaz, z neznámých důvodů neuspěl.

Z důvodu příbuzenských vazeb nelze vyloučit, že Anna Elisabeth svého strýce na jeho žďárském „panství“ navštívila, průkazný doklad však neexistuje, nebo dosud nebyl nalezen. Údajně byla v dětství dána na vychování do Žďáru a později se o její výchovu staral Franz Rohrweck, dodavatel skla pro císařský dvůr.

Metternich se s Annou Elisabethou s největší pravděpodobností seznámil při některé společenské příležitosti, kterých radovánkám oddávající se Vídeň poskytovala více než dost. V té době dosáhla Anna Elisabeth věku 23 let. Clemensovi bylo 37 let a již několik let náležel k předním dámami obletovaným evropským elegánům. Pokud předpokládáme, že jejich seznámení přešlo plynule v Annino otěhotnění, tak k navázání „úzkého přátelství“ mezi nimi došlo pravděpodobně na konci roku 1810 a v prvních měsících roku 1811. Nelze však vyloučit, že se poznali již dříve. Jak je již naznačeno, jejich milostné schůzky se neobešly bez následků a 26. listopadu 1811 přivedla Anna ve Vídni na svět nemanželského syna Josefa Alexandra, budoucího hraběte Hübnera.

Metternich udržoval svůj milostný poměr s Annou Elisabeth i v dalších letech, o čemž svědčí narození dalších dvou nelegitimních potomků: Aloise 8. května 1814 ve Vídni a přesným datem neurčené narození dcery Betty. O dalších životních osudech těchto dvou dětí není známo nic bližšího. Betty se provdala za jakéhosi Karla Rosnera, o kterém rovněž postrádáme bližší informace. Samozřejmě, že „vztah“ k Anně Elisabeth nepřekážel „krásnému“ Clemensovi v dobývání dalších dámských ložnic a v letech 1813–1814 byla jeho hlavní favoritkou již zmíněná šarmantní vévodkyně Kateřina Vilemína Zaháňská.

O dalších životních osudech Anny Elisabeth Hafenbrädlové postrádáme bližší informace, což zároveň platí i pro otázku případného dalšího udržování styků mezi ní a Metternichem. Patrně však byla uspokojena tím, že Metternich alespoň poskytoval podporu jejich prvorozenému synovi. Anna Elisabeth přežila svého bývalého milence o tři roky a zemřela ve věku 75 let 26. června 1862 ve Vídni.

Metternich se zaujetím pozoroval rozvíjející se schopnosti Josefa Alexandra Hafenbrädla a jako rakouský státní kancléř nadaného syna prakticky uznal za svého. Podle dobových vyobrazení lze říci, že syn se svému otci podobal nejenom vzhledem, ale především politickými vlohami. V roce 1834 se Josef Alexandr oženil s Marií von Pilat.

Metternich zajistil svému synovi pozici v diplomatických kruzích zastupujících rakouskou monarchii na evropském kolbišti. V průběhu své úspěšné a dlouhé kariéry Josef Alexandr plně potvrdil otcův odhad a mimo jiné zastával post rakouského vyslance v Paříži a Římě. V saském Lipsku pobýval jako generální konzul a v roce 1859 ve stejném roce, kdy 11. června zemřel jeho otec, byl jmenován ministrem rakouské policie.

V roce 1854 byl díky vlastním úspěchům povýšen do stavu svobodných pánů a v roce 1888 se stal hrabětem. Rodného příjmení po matce Hafenbrädl, které upomínalo na jeho nemanželský původ, se zřekl ve prospěch predikátu von Hübner. Časem přestal používat i své první křestní jméno a stal se Alexandrem von Hübnerem. Uspěl i na spisovatelském poli, mimo jiné jako autor životopisu papeže Sixta V. Zemřel ve věku 81 let 30. července 1892 ve Vídni.

PhDr. Pavel Elbl