MUZEJNÍ NOC (7. 6. 2013 od 20:00 do 24:00)

Římané v muzeu

Již pátá muzejní noc proběhla v rámci výstavy ŘÍMSKÉ LEGIE, a proto se muzejní noc s názvem ŘÍMANÉ V MUZEU zaměřila na přiblížení života ve starověkém Římě, zejména vojáků – legionářů, ať už v dobách války, nebo míru.
Celou akci za krásného počasí na prostranství před muzeem zahájil sám císař Caligula (vedoucí muzea Zdeněk Málek) v doprovodu legionářů, svity římské nobility a zástupců dalších starověkých národů. Nechyběla ani senátorka a starostka města Žďáru nad Sázavou Ing. Dagmar Zvěřinová v kostýmu římské patricijky, první místostarosta Mgr. Jaromír Brychta jako římský občan a druhý místostarosta Bc. Ladislava Bárta jako centurion.
Poté se přihlížející lid římský stal svědkem vraždy císaře Caliguly a nastolení císaře Claudia za vydatného přispění legionářů. Tato část programu byla zakončena provoláváním lidu „Ave, Caesar“ pod oknem muzea, ze kterého ještě poněkud zmatený nový císař rozhazoval dětem mince a své podobenky s podpisem Já, Claudius.
Následně byl lid římský vpuštěn do loučemi, svíčkami a vinnou révou vyzdobeného muzea. Tam si mohl prohlédnout výstavu ŘÍMSKÉ LEGIE, doplněnou výkladem o životě a způsobu boje římských legionářů. Zájemci si mohli také potěžkat meč, štít, nasadit přilbu nebo zkusit umlít zrní na mouku. Každý měl také možnost ochutnat některé římské pokrmy a nápoje. S největším ohlasem se setkala mulsa (medová voda s citronem a mátou), posca (vinný ocet svařený s vodou, medem a bylinkami), panis (pšeničný chléb – v tomto případě ochucený mákem), panis militaris (celozrnný vojenský chléb) a imitace oblíbené omáčky garum. V této době se muzeum stalo skutečným pestrým společenstvem, ve kterém se mísila současnost s dávnou minulostí. Návštěvníci si mohli podiskutovat s koktavým, ale inteligentním císařem Claudiem, jeho třetí žena a hostitelka Messalina dohlížela, zda váženým hostům chutná, zatímco Claudiova čtvrtá žena Agrippina odpočívala na typicky římském lehátku. Kolorit dotvářeli také římští vojáci, patriciové, obyčejní římští občané i zástupci provincií.
Dalším bodem programu byla střelba z katapulty v parku na Farských humnech. Legionáři ze Skupiny živé historie LEGIO X GPF přihlížejícím malým i velkým návštěvníkům vysvětlili, jak metací starověký stroj funguje, povyprávěli zajímavé a někdy i trochu drsné vojenské historky a pak se přikročilo ke střelbě na asi 120 metrů vzdálený cíl. Ukázka se setkala s takovým ohlasem, že se muselo střílet znovu a znovu, přičemž nakonec si tuto činnost vyzkoušelo i nejedno nadšené přihlížející dítě.
Po návratu před Tvrz si zájemci vyslechli ukázku přednesu veršů v latinském a českém hexametru. To již bylo přítmí, a proto PhDr. Dušan Ďurďovič a Mgr. Stanislav Mikule recitovali ukázku z Vergiliova eposu Aeneis za svitu loučí, což ještě podtrhovalo zvláštní atmosféru.
Potom poezii vystřídal tvrdý vojenský dril. Před muzeum napochodovala jednotka legionářů a za ryčných latinských povelů optia předvedla pořadové cvičení i některé bojové formace. Jeden malý odvážlivec si dokonce zajezdil na formaci zvané želva. Zvláště děti byly nadšeny, když optio svou holí občas bacil do přilby legionáře, který nevykonal správně rozkaz. Jejich nadšení ovšem pominulo, když si s legionáři vyměnili role. Tentokrát se zase královsky bavili rodiče a malí legionáři, vybavení meči, štíty i přilbami poslouchali jako hodinky. Někteří se do své role Římanů vžili tak, že když se optio zeptal: „Co uděláte s rodiči, těmi barbary, kteří vás nutí psát úkoly, učit se a chodit brzo spát?!“, odpověděli: „Zabijeme je!“. Na to ale naštěstí nedošlo. Legionáři za potlesku opustili scénu a malí návštěvníci, plní dojmů a zážitků, zamířili k domovu.
Muzeum pak bylo otevřeno až do 24:00 a každý nový příchozí byl proveden, pohoštěn a v pozdních hodinách se dozvěděl i některé informace ze života Římanů, které se nehodí pro dětské uši.

Regionální muzeum mnohokrát děkuje za nádherný večer Skupině živé historie LEGIO X GPF, Římskokatolické farnosti svatého Prokopa ve Žďáru nad Sázavou, zástupcům města, pracovníkům Městského úřadu a všem návštěvníkům v kostýmech i bez kostýmu. Zvláštní poděkování patří Janě Lhotské, Ludmile Pytlíkové, Zdeňkovi Opatovi, Antonínu Zemanovi a dalším přátelům muzea.