Organizace zřizovaná městem Žďár nad Sázavou

566 688 116
facebook.com/muzeumzdar
Út - Ne: 9:00 - 12:00, 12:30 - 17:00
CZ EN

Aktuality

Věž otevřena! (1. 9. 2018)

10.7.2018 Poslední zpřístupnění věže kostela sv. Prokopa v roce 2018 více...

LEGIOVLAK (24. – 29. 7. 2018)

6.7.2018 Unikátní expozice replik legionářských vagonů z let 1918–1920, kdy českoslovenští legionáři ovládali Sibiř více...

Žďár na sklonku monarchie (5. 6. – 9. 9. 2018)

11.6.2018 Město Žďár a Zámek Žďár v letech 1848 – 1918 více...

Noc s Andersenem (4. 4. 2014)

V pátek 4. dubna 2014 se v knihovně Matěje Josefa Sychry ve Žďáře nad Sázavou konala tradiční akce pro děti s názvem Noc s Andersenem. Program zahrnoval mnoho překvapení včetně nocování v knihovně. Děti zavítaly také do Moučkova domu Regionálního muzea města Žďáru nad Sázavou, kde na ně čekal zhruba hodinu trvající program.
S úderem dvaadvacáté hodiny vešly děti do potemnělého Moučkova domu. Nejprve se dozvěděly různé zajímavosti z dějin našeho města, přičemž některé si na vlastní kůži vyzkoušely, jak těžkou zbroj nosil rytíř Smil z Lichtenburka, nebo co na sebe oblékal František kardinál z Ditrichštejna, který roku 1607 povýšil Žďár na město. Jeden mladý muž si též zkusil klobouk a velké okruží, zvané „mlýnské kolo“, které mohl nosit renesanční šlechtic a správce zdejšího panství Matouš Augustin Lejský z Rosenbachu a Kluzboch. Mladá dáma se pro změnu zkrášlila elegantním kloboučkem, jaký mohla nosit i dcera barvíře Hronka, která kdysi v Moučkově domě žila.
Poté, co se ještě dozvěděli, jak poměrně nedávno fungovala škola a k čemu sloužila rákoska, odebrali se mladí návštěvníci do obchodu z období první republiky. Zde jim hrdý majitel ukázal, co všechno si mohli v jeho koloniálu zakoupit, jak se vážilo a balilo zboží, jak vypadala pokladna, zásobník na kávu, mýdlo na zuby a které cukrovinky se před sto lety mlsaly. Děti si přivoněly k dobovému mýdlu na praní, hádaly podle vůně název koření, a když se mohly na cokoli zeptat, pan obchodník jim trpělivě odpovídal.
Následně se všichni vydali po schodech do salónu bohatého žďárského měšťana z devatenáctého století. Zde je u piána očekával elegantně oděný synovec skláře Františka Ignáce Hafenbrädla, který na ně spustil svou nádhernou češtinou z dob národního obrození, do které se mísila nejen německá slova a přízvuk, ale také mnoho nově vytvořených slov, z nichž některá používáme dodnes a jiná už dávno z naší mluvy vymizela. „Ja být česká flastenec“, pravil nadšeně synovec a děti se hned dozvěděly, co je to medák, cucka, stolostroj, jídlovec, libozněna či břinkotruhla (z našeho hlavního města – Vídně), kdo byl podobazník, nebo že velbloud se původně říkalo slonovi. Velký ohlas vzbudil přenosný záchod, jehož výhody byly zdůrazněny příběhem o dobrodružné noční výpravě na zastaralou „kadiboudu“ na dvoře.
Tím prohlídka skončila a mládež, plná dojmů, se odebrala vstříc spánku v budově knihovny.