Hlavním tématem výstavy nazvané VÁNOČNÍ ČAS jsou tradiční horácké zvyky a tradice provázející naše předky od počátku Adventu až do svátku Tří králů. Co se dělo o svatoondřejské noci, na Mláďátka, nebo na Nový rok? Jaké zvyky se pojí se svátkem svatých Mikuláše, Ambrože, Barbory, Lucie, Štěpána, Jana Evangelisty či Tří králů? Jak probíhal Štědrý den od rána až do půlnoci a které rituály měly našim předkům pomoci nahlédnout do budoucnosti?
To vše a mnoho dalšího, včetně možnosti osobně si některé zvyky vyzkoušet, bylo připraveno pro návštěvníky našeho muzea. Bohužel, koronavirus rozhodl jinak a muzeum bylo uzavřeno. Proto zde nabízíme alespoň rozšířenou fotogalerii výstavy s doplňujícími popiskami. Osobní prožitek a ucelený výklad průvodce to sice nenahradí, ale snad alespoň trochu potěší.
Plakát – Vánoční čas (Kamila Dvořáková)
První místnost výstavy. Foto: Kamila Dvořáková
První místnost se středověkým koutem. Foto: Kamila Dvořáková
První panel výstavy. Foto: Kamila Dvořáková
Vánoce – oslava narození Ježíše Krista. Foto: Kamila Dvořáková
Advent byl obdobím přástek a draček. Foto: Kamila Dvořáková
Na roráty, ranní mše v období Adventu, se chodilo se světly. Foto: Kamila Dvořáková
Sv. Ondřej (30. 11.) – vlády v přírodě se ujímají duchové zimy. Foto: Kamila Dvořáková
Svatá Barbora (4. 12.). Foto: Kamila Dvořáková
Bíle oděné Barbory říkaly: "Muli se, muli se!" (Modli se!). Foto: Kamila Dvořáková
Proutky utržené na svátek sv. Barbory složily k věštbě vdavek i k rozpoznání čarodějnic. Foto: Kamila Dvořáková
Po svaté Barboře přichází svátek svatého Mikuláše (6. 12.). Foto: Kamila Dvořáková
Mikuláš, čert a anděl. Foto: Kamila Dvořáková
Doprovod Mikuláše v dřívějších dobách připomínal spíše průvod masopustní. Foto: Kamila Dvořáková
Tři koule nebo jablka – atributy sv. Mikuláše. Foto: Kamila Dvořáková
Nadílka od sv. Mikuláše. Foto: Kamila Dvořáková
Mikulášský vrkoč našly hodné děti za oknem. Foto: Kamila Dvořáková
Hodným dětem Mikuláš naděloval hlavně oříšky a jablíčka, zlobivým pak uhlí. Foto: Kamila Dvořáková
Anděl a čert – dobro a zlo. Foto: Kamila Dvořáková
Staré tisky k tématu Adventu a Vánoc. Foto: Kamila Dvořáková
Vyobrazení ďábla v Norimberské bibli ze 16. století. Foto: Kamila Dvořáková
Jedni z mála dárkonošů vánočního období, kteří se nám dochovali dodnes. Foto: Kamila Dvořáková
Svatý Ambrož (7. 12.). Foto: Kamila Dvořáková
Ambrož se špičatou čepicí a "rouškou" přez obličej. Foto: Kamila Dvořáková
Ambrož nesl úl, rozhazoval dětem sladkosti a koštětem je tloukl po prstech. Foto: Kamila Dvořáková
Strašidelné bytosti adventního období. Foto: Kamila Dvořáková
Věštba ženicha na svátek sv. Tomáše (11. 12.). Foto: Kamila Dvořáková
Svátek sv. Lucie (13. 12.) ve středověku a v 19. století. Foto: Kamila Dvořáková
Svatá Lucie. Foto: Kamila Dvořáková
Krásná středověká Lucie v čele průvodu přináší světlo víry a spojuje pohanské tradice období slunovratu s křesťanstvím. Foto: Kamila Dvořáková
Po zavedení gregoriánského kalendáře (1583) význam svátku sv. Lucie začal upadat a Lucka získala strašidelnou podobu. Foto: Kamila Dvořáková
Lucky nadělovaly do punčochy za oknem, ale zlobivé děti máchaly v ledové vodě. Foto: Kamila Dvořáková
Lucie – důkaz, že i tradice mají svůj vývoj. Foto: Kamila Dvořáková
Doprovodné texty s mnoha zajímavostmi. Foto: Kamila Dvořáková
Štědrý den (24. 12.) – ráno pastýř přinesl posvěcené chvojky, které se jako ochrana domácnosti dávaly pod stůl. Foto: Kamila Dvořáková
Pastýřské honění – chlapce se zvonci a rolničkami honil po vsi pastýř s trubkou a bičem. Jako stádo do Betléma. Foto: Kamila Dvořáková
Rolničky a roh – rámus měl při pastýřském honění vzbudit přírodu a uspíšit jaro. Foto: Kamila Dvořáková
Pokrmy a dary o Štědrém dnu. Foto: Kamila Dvořáková
Vánočka a pečivo ve tvaru vodních živočichů. Foto: Kamila Dvořáková
Ryba – pradávný symbol křesťanství. Foto: Kamila Dvořáková
Vánoční oplatky a oplatečnice s erbem. Foto: Kamila Dvořáková
Jak asi slavil Vánoce rychtář Hanoušek na žďárské tvrzi na sklonku 15. století? Foto: Kamila Dvořáková
Kopie středověké přilby a fresky z domu na žďárském náměstí. Foto: Kamila Dvořáková
Bohatá štědrovečerní tabule na sklonku středověku – zabijačkové dobroty, ryby, pečivo, ovoce, pivo, víno... Foto: Kamila Dvořáková
Pokrmy tučné, sladké i slané. Foto: Kamila Dvořáková
Teprve doba pobělohorská a následně barokní zbožnost změní podobu štědrovečerní tabule. Foto: Kamila Dvořáková
Vánočka je u nás doložena minimálně od 14. století. Foto: Kamila Dvořáková
Hlavní chod – pečené prase. Foto: Kamila Dvořáková
Prase – starý pohanský symbol slunce. Foto: Kamila Dvořáková
Slanina a tlačenka. Foto: Kamila Dvořáková
Jitrnice a jelita na středověkém štědrovečerním stole. Foto: Kamila Dvořáková
Jablíčka, oříšky a také fíky z dovozu. Foto: Kamila Dvořáková
Flétna z lesního skla na víno a štědrovečerní pivo, které prý mělo velkou ochranou moc. Foto: Kamila Dvořáková
Ne všichni správně chápali poselství Vánoc. Foto: Kamila Dvořáková
Nahlédnutí do kuchyně. Foto: Kamila Dvořáková
Slavnostně oděná hostitelka u štědrovečerní tabule. Foto: Kamila Dvořáková
Slavnostní atmosféra Štědrého večera. Foto: Kamila Dvořáková
Druhá místnost výstavy VÁNOČNÍ ČAS. Foto: Kamila Dvořáková
Vánočně vyzdobená světnice na konci 19. století. Foto: Kamila Dvořáková
Svatý kout se zavěšeným stromečkem. Foto: Kamila Dvořáková
Zavěšený vánoční stromeček, muší ráj a podmalby na skle s motivy svatých. Foto: Kamila Dvořáková
Tradiční výzdoba stromečku. Foto: Kamila Dvořáková
Chvojky (jehličnaté větvičky) se od pradávných dob zavěšovaly také nad okna, dveře, nebo nad pec. Foto: Kamila Dvořáková
Příprava vánočních pokrmů. Foto: Kamila Dvořáková
Betlémy byly součástí českých Vánoc podstatně dříve než stromeček. Foto: Kamila Dvořáková
Betlémy bývaly původně v kostelích, dokud to Josef II. nezakázal jako nedůstojné. Foto: Kamila Dvořáková
Detail betléma se svatou rodinou a Třemi králi. Foto: Kamila Dvořáková
Detail betléma – všichni přinášejí Ježíškovi dary. Foto: Kamila Dvořáková
Přichází Štědrý večer v selské domácnosti na konci 19. století. Foto: Kamila Dvořáková
Kdo vydržel nejíst až do východu první hvězdy, uvidí zlaté prasátko. Foto: Kamila Dvořáková
Když se na Štědrý večer rozsvítilo, věštili lidé délku života podle délky stínu. Foto: Kamila Dvořáková
Rodina společně zasedá ke štědrovečerní večeři, ke které se váže mnoho zvyků a pověr. Foto: Kamila Dvořáková
Na štědrovečerním stole musí být zastoupena každá plodina, kterou hospodář pěstoval. Foto: Kamila Dvořáková
Čestné místo již po staletí patří vánočce, na Horácku zvané štědrovka. Foto: Kamila Dvořáková
Buchty a koláče zastupují pšenici. Foto: Kamila Dvořáková
Dětmi oblíbené perníčky, křížaly, jablíčka a ořechy. Foto: Kamila Dvořáková
Tradičním vánočním pokrmem býval černý kuba. Luštěniny věštily peníze. Foto: Kamila Dvořáková
Někde se při štědrovečerní večeři nesmělo pít. Foto: Kamila Dvořáková
Po večeři se zpívaly koledy a nadělovaly velmi skromné dárky. Foto: Kamila Dvořáková
Na Žďársku chlapec věnoval svému děvčeti krásný šátek, ve kterém bylo jablíčko, a v něm někdy i peníz. Foto: Kamila Dvořáková
Skromné dárky – želvička je přáním dlouhověkosti, jelen pak přáním mužné síly. Foto: Kamila Dvořáková
Naši předkové na Štědrý večer obdarovávali také zvířata a živly. Foto: Kamila Dvořáková
Býkům a kohoutům česnek, aby byli ostří a kravám kousek vánočky, aby se jim dobře dařilo. Foto: Kamila Dvořáková
Do studny a do ohně kousek vánočky, aby tyto živly lidem sloužily a neškodily. Foto: Kamila Dvořáková
Psovi jídlo mezi dveře, aby dobře hlídal a zbytky od štědrovečerní večeře zakopat v sadu, aby prospíval. Foto: Kamila Dvořáková
Včelám se vykuřovalo, aby prospívaly. Foto: Kamila Dvořáková
Slepicím se sypal mák do kroužku z provázku, aby se necouraly a nezanášely. Foto: Kamila Dvořáková
Někde se na Štědrý den vykrápělo stavení i hospodářství, někde lidé šlapali na sekeru, aby byli zdraví. Foto: Kamila Dvořáková
Věštění budoucnosti pomocí lodiček. Foto: Kamila Dvořáková
Z jablíček a oříšků věštili již staří Keltové. Foto: Kamila Dvořáková
Hvězdička znamená zdraví, křížek smrt. Foto: Kamila Dvořáková
Děvčata s pomocí polínek věštila podobu a povahu ženicha. Foto: Kamila Dvořáková
Štědrovečerní věštby by se opravdu měly splnit – je totiž jedna z nejmocnějších nocí v roce! Foto: Kamila Dvořáková
Co ukrývají hrnečky? Foto: Kamila Dvořáková
Odlévání olova, cíni či vosku. Foto: Kamila Dvořáková
K věštbě z tvaru odlitého kovu je třeba fantazie. Foto: Kamila Dvořáková
Vánoční věštění budoucnosti, prosperity, zdraví a lásky. Foto: Kamila Dvořáková
Které dívce vykvetla na Štědrý den barborka, ta se v příštím roce vdá. Foto: Kamila Dvořáková
"Třesu třesu bez, pověz ty mě pes, kde můj milý dnes?" Odkud zaštěkal pes, tam se měla dívka vdát. Foto: Kamila Dvořáková
Věštba hodem botou nebo slupkou. Foto: Kamila Dvořáková
Věštění úrody a suchých měsíců. Foto: Kamila Dvořáková
Ze štědrovečerního ubrusu hospodář obřadně sel na zelený čtvrtek, aby byla zajištěna úroda. Foto: Kamila Dvořáková
Věštění ze studánky. Foto: Kamila Dvořáková
Kdo se na Štědrý večer zahleděl do vody studánky, tomu se měla zjevit budoucnost. Foto: Kamila Dvořáková
Vrcholem Štědrého dne byla půlnoční mše, kam lidé často kráčeli pěšky a se světly. Foto: Kamila Dvořáková, Simona Dajčová
Hod Boží vánoční (25. 12.) byl dnem naprostého klidu, modliteb a rozjímání o narození a významu Ježíše. Foto: Kamila Dvořáková
Vyobrazení narození Ježíška a růženec. Foto: Kamila Dvořáková
Svatý Štěpán (26. 12.) byl svátkem lásky a veselí, kdy na koledu chodili děti, kantor, kněz, či pastýř s pastýřkou. Foto: Kamila Dvořáková
Průchody do třetí místnosti a studánka pod stromy. Foto: Kamila Dvořáková
Třetí místnost výstavy VÁNOČNÍ ČAS. Foto: Kamila Dvořáková
Zvyky a tradice od 27. prosince do 6. ledna. Foto: Kamila Dvořáková
Vidle, hrábě, řešeta a koše. Foto: Kamila Dvořáková
Méně známé svátky – sv. Jan Evangelista, Neviňátka a sv. Silvestr. Foto: Kamila Dvořáková
Sv. Jan Evangelista (27. 12.) – víno posvěcené v tento den prý chránilo před hadím uštknutím. Foto: Kamila Dvořáková
Neviňátka (28. 12.) – v tento den se připomíná povraždění malých chlapců králem Herodem. Foto: Kamila Dvořáková
Svatý Silvestr (31. 12.) byl dnem klidu bez pijatik a "rachejtlí", kdy se platily dluhy a vzpomínalo se na zesnulé předky. Foto: Kamila Dvořáková
Silvestrovská modlitba za mrtvé. Foto: Kamila Dvořáková
Komu se na silvestrovském bochánku připálilo pírko, ten měl příští rok zemřít. Foto: Kamila Dvořáková
Nový rok (1. 1.) – všichni mají být milí a ochotní (Jak na Nový rok, tak po celý rok!), ale komu visí prádlo, ten do roka zemře. Foto: Kamila Dvořáková
U snídaně se hospodyně nesměla přepočítat v počtu krajíců, aby někdo z rodiny nezemřel. "Nové léto" darované hospodáři mělo zajistit prosperitu. Foto: Kamila Dvořáková
Tři králové (6. 1.) přinášejí Ježíškovi dary. Jak se jmenovali, odkud přišli a který co nesl se v různých dobách i oblastech lišilo. Foto: Kamila Dvořáková
Kometu nad Třemi králi jako první namaloval malíř Giotto di Bondone v roce 1304 a inspirací mu byla kometa Halleyova. Foto: Kamila Dvořáková
Vzněšená roucha Tří králů. Foto: Kamila Dvořáková
Kašpar přináší zlato. Foto: Kamila Dvořáková
Melichar nese kadidlo. Foto: Kamila Dvořáková
Baltazar přináší myrhu. Foto: Kamila Dvořáková
Tři králové ve starých tiscích. Foto: Kamila Dvořáková
Texty o Třech králích a úlomek kachle ze 16. století s vyobrazením Melichara. Foto: Kamila Dvořáková
Zvyky a tradice na Tři krále. Foto: Kamila Dvořáková
Na Tři krále se mladí chlapci a děvčata koupali za jasného počasí ve sněhu, aby byli zdraví. Foto: Kamila Dvořáková
Tříkrálová voda sloužila jako mocný ochranný prostředek celý rok. Foto: Kamila Dvořáková
Sůl posvěcená na Tři krále se používala také při stloukání másla. Foto: Kamila Dvořáková
Tříkrálovou křídou se píše požehnání na futra dveří a používala se také jako magický ochranný prostředek. Foto: Kamila Dvořáková
Někde se na Tři krále světilo také kadidlo (vonná pryskyřice stromu kadidlovníku), se kterým se vykuřovalo. Foto: Kamila Dvořáková
Skořápky, které se používaly k věštění na Štědrý večer, se mají na Tři krále spálit – dobrá věštba se umocňuje, špatná zeslabuje. Foto: Kamila Dvořáková
Svátkem Tří králů vánoční cyklus končí. Lidé uklidili výzdobu i betlémy a nastal běžný život. Foto: Kamila Dvořáková
Zimní Žďár od Josefa Kosinky – tehdy ještě býval sníh. Foto: Kamila Dvořáková
Zazvonil zvonec a výstavy je (zatím díky koronaviru) konec. Foto: Kamila Dvořáková
Místo výstavy VÁNOČNÍ ČAS a vyzdobeného Moučkova domu nabízíme vánoční cyklus na muzejním facebooku. Foto: Kamila Dvořáková
Kdo má chuť alespoň nahlédnout do muzea, může tak učinit od soumraku do úsvitu okny žďárské tvrze. Foto: Kamila Dvořáková
Jedno ze dvou "výdejových okének" vánoční výstavy na žďárské tvrzi. Srdečně zveme! Foto: Kamila Dvořáková
