Letní příměstské tábory na výpravě do dějin města Žďáru
V průběhu letních prázdnin roku 2019 se děti z příměstských táborů pořádaných Rodinným centrem Srdíčko za doprovodu pracovníků Regionálního muzea několikrát vydaly na výpravu do historie města Žďáru nad Sázavou. Malí historikové (děti předškolní i z 1. stupně ZŠ) prozkoumali náměstí a jeho bezprostřední okolí a výprava to byla nejen naučná, ale místy i zábavná a dobrodružná. Věku přizpůsobený výklad byl doplněn o různé rekvizity, fotografie, i příběhy skutečných lidí a děti se cestou dozvěděli mnoho zajímavého.
Dnes už například vědí, kdo dříve bydlel na náměstí, čím se živil a co vše se tu v průběhu času odehrálo, k čemu sloužila radnice a její městská šatlava, kolik bran vedlo do města Žďáru a proč se na noc zavíraly, nebo čím se liší studna od kašny. Vědí také, k čemu sloužil trojiční sloup (nikoli morový), kdo a proč si na hotel Veliš nechal postavit lva (a proč jako školní dítě roztrhal vysvědčení), co to bývala „hanba“ nebo pranýř, k čemu sloužila panská lázeň, nebo kdo povýšil Žďár na město a kde se nachází jeho erb. Zaujal také příběh věžného, který na věži kostela bydlíval i s rodinou a kozou, nebo smutný osud čarodějnice Marty Nejezchlebky, která byla patrně upálena v místech, kde dnes děti navštěvují prodejnu hraček Dráčik. Velkým překvapením pro děti i dospělé bylo zjištění, že slavná ryba uprostřed náměstí (na které seděl snad každý Žďárák) je ve skutečnosti heraldický delfín, že se na náměstí kdysi prodával dobytek (proto se dnešnímu Havlíčkovu náměstí lidově říkalo Kozí rynek), nebo že tudy dokonce prošli i sloni. Nejvíce se však děti nasmály u uličky s nejsprostším lidovým názvem ve městě - uzoučkou a dnes zamřížovanou „soutku“ totiž naši předkové trefně nazývali uličkou „posr.nou“.
Asi hodinová procházka byla zakončena prohlídkou měšťanského salónu v Moučkově domě, kde se malí badatelé seznámili se životem bez televize, mobilu a tekoucí vody, ale zato s nádherným piánem, knihami, zdobenými kamny, elegantní módou ze starých obrazů a také s přenosným záchodem. Na závěr, po zodpovězení několika kontrolních otázek, všichni obdrželi osvědčení o pilnosti a dobrých mravech a něco malého na zub.
Děti byly opravdu šikovné a zvídavé, a holky i kluci si s nadšením vyzkoušeli roli strážce brány se železnou kroužkovou zbrojí, Františka kardinála z Ditrichštejna s biretem na hlavě a vděčnými poddanými u nohou, zakladatelky vlasteneckého salónu paní Letovské v elegantním kloboučku, nebo roli obviněné čarodějnice a jejího soudce u bývalé šatlavy s mučírnou. Malí i velcí si výpravu do minulosti opravdu užili, a když si vybavím jejich rozesmáté tváře, veselé štěbetání a mnohdy pro „dospěláka“ překvapivé dotazy, mám chuť se ptát: „Kdo tvrdí, že dnešní děti historie nebaví?!“
Text: Kamila Dvořáková
Komentované procházky historií Žďáru se opravdu vydařily a po domluvě s kteroukoli MŠ, ZŠ, SŠ, či jinou skupinou dětí či mládeže je Regionální muzeum připraveno si podobnou akci zopakovat!
