CZ EN DE
566 688 116
facebook.com/muzeumzdar
Út - Ne: 9:00 - 12:00, 12:30 - 17:00

Aktuality

MOUČKŮV DŮM JE PŘIPRAVEN NA SEZÓNU 2024!

18.5.2024 Stálá expozice města Žďáru nad Sázavou připravena! více...

Komentované prohlídky výstavy TVRZ VYPRÁVÍ s procházkami (31. 5. a 21. 6. 2024)

9.5.2024 Za poučením a zajímavostmi historie s Mgr. Stanislavem Mikulem více...

TVRZ VYPRÁVÍ (1. 5. – 25. 8. 2024)

2.4.2024 Výstava k 90. výročí založení našeho muzea více...

S rybářem k řece (1. 4. – 30. 9. 2024)

19.3.2024 Komentovaná vycházka pro MŠ a ZŠ více...

Pokyny k nabídce předmětů do muzea

9.8.2023 Jak postupovat při předání nových akvizicí muzeu? více...

1. máj a Žďár

Svátek práce a jeho oslavy ve Žďáře v čase

První máj je v naší tradici spojován s oslavou lásky. Předchází mu filipojakubská či valpuržina noc (1. května byl slaven svátek sv. Valpurgy i sv. Filipa a sv. Jakuba Mladšího) spojená s magickými obřady chránícími obyvatele před čarodějnicemi. Máje či májky ve Městě Žďáře a později ve Žďáře nad Sázavou neměly své pevné místo, kde by bývaly pravidelně vztyčovány, dokonce nebylo výjimkou vztyčení více májí současně. Prvního května se pak pořádaly průvody k máji, u které se konaly lidové zábavy.

Ve Žďáře se ještě v 1. polovině 20. století udržovala tradice chodníčků lásky, vysypaných pilinami, hoblinami nebo namalovaných bílým vápnem. Vedly od dveří domu svobodné dívky ke dveřím jejího chlapce. Potíž byla v tom, že rodiče o jejich vztahu většinou nevěděli. Nastalá situace byla zdrojem veselí pro okolí, což také býval jeden z důvodů vytváření těchto chodníčků.

V roce 1884 přijal americký odborový svaz Federation of Organized Trades and Labor Unions konvenci, v jejímž rámci se měla stát do 1. května 1886 standardem osmihodinová pracovní doba. S blížícím se nejzazším datem se odbory ve spolupráci s anarchisty rozhodly připravit na 1. května generální stávku. Stávkovalo se v mnoha městech USA. V Chicagu došlo 3. května 1886 k tragédii, když policie zahájila střelbu do davu a zabila dva dělníky. Anarchisté svolali velkou manifestaci na podvečer následujícího dne, která se na chicagském náměstí Haymarket změnila v masakr poté, co neznámá osoba bombou zabila sedm policistů. Policie pak zahájila střelbu do davu, přičemž konečný počet mrtvých dělníků není znám. Z odsouzených anarchistů jich mělo být pět popraveno 11. listopadu 1887, ovšem trest byl vykonán jen na čtyřech, pátý spáchal předchozího dne sebevraždu.

1. května 1888 pak probíhaly po celých Spojených státech stávky a demonstrace na památku událostí z května roku 1886. Od roku 1890 byl 1. květen slaven rozhodnutím II. internacionály na návrh francouzských socialistů jako Svátek práce.

Ve Městě Žďáře Svátek práce poprvé uspořádali v roce 1908 jako tábor lidu sociální demokraté z Města Žďáru i z nedaleké obce Zámek Žďár. V roce 1910 byl již jeho součástí kulturní program s odpoledním koncertem, večerním ohňostrojem, divadelním představením a taneční zábavou na Doležalově náměstí. Protože šlo o všední den, odehrávaly se oslavy s průvodem v odpoledních a podvečerních hodinách. Účastnily se jich stovky lidí.

Po vzniku Československa byla u nás 19. prosince 1918 uzákoněna osmihodinová pracovní doba a v roce 1919 byl 1. máj prohlášen národním svátkem. Manifestace organizovali zvlášť komunisté a zvlášť demokratické socialisté strany. Ve dvacátých letech bývali úspěšnější komunisté. V roce 1926 se jejich manifestace zúčastnilo na 600 lidí (tehdy mělo Město Žďár 3 500 obyvatel). Průvod začínal u lihovaru v Dolní ulici (nyní prostranství u výpadovky na Vysoké) a končil na náměstí, přičemž procházel ulicemi Veselskou, Nádražní, Smetanovou, Horní a prostranstvím u starého nádraží. Na náměstí na vypůjčeném voze od Alfreda Sterna promlouvali řečníci, kteří pronášeli projevy s nenávistným a protistátním obsahem, což mnohé stálo pokutu nebo vězení. Také školy zakazovaly svým učitelům účast na komunistické manifestaci a někteří rodiče byli po udání pokutováni. Ve třicátých letech komunisté ztráceli popularitu a jejich manifestací se účastnilo pouze 150 osob, naopak vzrůstala obliba akcí pořádaných sociálními demokraty a národními socialisty. Průvodu se účastnili zaměstnanci dráhy, sokolové a členové některých spolků. Je třeba dodat, že hlavním svátkem pro demokratické strany byl 28. říjen.

Po druhé světové válce pořádaly prvomájové oslavy všechny politické strany společně v rámci Národní fronty. Účast tu měly i spolky, například hasiči, Sokol a Orel. S prvomájovým průvodem souvisel také vznik hudební kapely u továrny Jaro J. Rousek (později TOKOZ), která měla v roce 1947 doprovázet zástup zaměstnanců továrny do města. V Dolní ulici se průvody ze Zámku Žďáru, ulic a okolních obcí slévaly v jeden mohutný proud.

Ještě po únorových událostech roku 1948 slavilo mnoho obyvatel Svátek práce spontánně a ve spojení s původními májovými tradicemi. Za nové státní ideologie se ovšem do popředí drala místo připomínky snah o uzákonění osmihodinové pracovní doby oslava třídního boje. Časem se ustálilo podobné schéma jeho průběhu. Brzy ráno procházely jednotlivými částmi města hudební kapely, které hrály „budíček“. U České pojišťovny (tehdy OV KSČ, lidově Kreml) se slévaly proudy ze Stalingradu, Přednádraží, Zámku Žďáru, sídliště U Průmyslové školy. Byly jich tisíce. Odtud mohutný průvod pokračoval na náměstí, kde z tribuny promlouvala řada stranických funkcionářů. Byla hrána státní hymna, vypustily se holubice míru a začal oblíbený průvod alegorických vozů. Některé z dětí také vzpomínají na párky v rohlíku u Merkuru. Dodnes se uchovala tradice dne otevřených dveří ŽĎASu. Účast na prvním máji byla například pro mnohé (školní mládež, vybraní zaměstnanci závodů) povinná, což značně ubíralo oslavám na popularitě. Někteří žáci využívali nepozornosti pedagogického dozoru a nepozorovaně akci opouštěly. Výzdoba domů, obchodů a podniků byla povinná, kontrolovaná domovními, závodními nebo uličními důvěrníky, za nesplnění povinností hrozil provinilcům postih. S blížícím se koncem režimu se dříve spontánní oslavy změnily v očích zvláště demokraticky smýšlejících obyvatel v politickou frašku. Dnes má Svátek práce opět svůj původní význam a opět se s ním pojí lidové tradice 1. máje.

Text: Miloslav Lopaur a Stanislav Mikule

Foto: Archiv RM