Před 70. lety došlo k události, která byla minulým režimem nazývána Vítězný únor. Díváme-li se na tehdejší dění dnešníma očima se znalostí jeho následků, často zapomínáme, co všechno mu předcházelo. Neuvědomujeme si - a mnohdy se zdá, že si ani nechceme uvědomit - důvody, proč tolik lidí v poválečném Československu podporovalo komunistickou stranu, dalo jí ve volbách svůj hlas, nebo se stalo jejími členy. Připomeňme si proto slova paní Ireny Holoubkové, kterou dnes známe především díky unikátnímu vysílání žďárského rozhlasu za srpnové okupace v roce 1968. Příběh manželů Holoubkových je příběh obyčejných lidí, kteří žili své životy, pracovali, vychovávali své děti, příběh na první pohled stejný jako tisíce jiných příběhů z té doby - a přesto jiný, neboť když se naskytla příležitost pomáhat druhým a projevit osobní statečnost, neváhali jí využít, i když věděli, že to pro ně nebude mít dobré následky.
http://www.pametnaroda.cz/story/holoubkova-irena-1928-3080
