Houslový virtuos a skladatel František Drdla se narodil v domě čp. 135 ve Městě Žďáře 28. listopadu 1868. Jeho otec byl pekař František Drdla, maminka Františka byla rozená Friebová. František měl pět sourozenců. Otec byl vášnivý hudebník a divadelník, hrával na housle a k muzicírování vedl i své děti. Malý František už v osmi letech začal zpívat a hrát na housle na kůru kostela sv. Prokopa, vedeném Antonínem Hromádkou. Vedle houslí výborně zvládal i klavír. Ve dvanácti letech byl přijat na pražskou konzervatoř, v roce 1884 na konzervatoř vídeňskou, kde zaujal profesora Josepha Hellmesbergera (1828–1893), jehož valčíky se dodnes hrají. V roce 1887 studia dokončil a získal svou první zlatou medaili. Na studia si musel přivydělávat kondicemi. Po studiích se rodina přestěhovala k němu do Vídně.
Drdla si brzy vydobyl pozici uznávaného houslového virtuosa. Skladby pro něj složil i král vačíků Johann Strauss ml. (1825–1899) či autor operet Carl Millöcker (1842–1899). Drdla se stal prvním houslistou dvorní opery ve Vídni, později ředitelem orchestru a koncertním virtuózem divadla Na Vídeňce. Spřátelil se s Giacomem Puccinim (1858–1924), kterému pomohl při uvést jeho skladby ve Vídni.
Drdla koncertoval v Paříži, Londýně, Bejrútu, Cařihradě, ale také v New Yorku, Washingtonu, Philadelphii a v Torontu. Při první návštěvě Ameriky ho v Bílém domě přijal americký prezident Calvin Coolidge (1872–1933) slovy: „Mistře, má paní denně hraje vaše skladby.“ V roce 1927 mu byl rakouským prezidentem Michaelem Hainischem (1858–1940) propůjčen titul profesora. O sedm let později ho přijal papež Pius XI. (1857–1939), kterému Drdla věnoval skladbu Agnus Dei. Drdla už byl v této době vedle interpreta také skladatelem. Největší popularity z jeho děl dosáhla Serenáda A dur věnovaná Janu Kubelíkovi a skladba pro housle a klavír Souvenir. Celkem složil na 600 skladeb, z nichž 250 bylo vydáno tiskem a tři operety. Velmi populární byl i koncert d moll pro housle a orchestr, fantazie na různé motivy, polonéza, mazurky a další. Jeho skladby byly tištěny největšími hudebními nakladatelstvími, například italským Riccordi či anglickým Bosworth.
Po vzniku Československa se chtěl vrátit do vlasti, ovšem kvůli protirakouským náladám ho Pražská konzervatoř odmítla. Zůstal tak v zahraničí, kde je dodnes mnohem známější. Do republiky jezdil pouze koncertovat. V rodném Žďáře, kam naposledy zavítal v roce 1943, vystupoval 5. června 1922 na koncertu čtenářsko-pěveckého spolku Svatopluk spolu s Magdalenou Šantrůčkovou (1881–1952), dcerou Antonína Dvořáka (1841–1904). Tento „první muzikant moravské země“ a svobodný zednář zemřel v rakouském Bad Gasteinu 3. září 1944. Dne 28. září 1958 byla na jeho rodném domě slavnostně odhalena pamětní deska s bustou od Julia Pelikána (1887–1969), kterou od roku 1978 naleznete ve vestibulu, resp. v Drdlově síni žďárské Základní umělecké školy, neoucí od roku 1988 umělcovo jméno.
Františkův rodný dům čp. 135 byl původně patrovým domkem, kterému se později říkalo u Jelínků. Dům byl částečně přistavěn k parkánové zdi městské Horní brány a měl výklenek s plastikou. Nacházela se tu hospoda u Jílků a později u Vavřínů, kterou v roce 1921 koupil Rudolf Jelínek. V roce 1926 dům zakoupil Spolek pro postavení a udržování Lidového domu, který na jeho místě vybudoval Lidový dům, otevřený v roce 1930. Stavba se stala jedním z meziválečných středisek kulturního života ve Městě Žďáře. Později zde sídlil OV KSČ a pak Dům dětí a mládeže (lidově „pionýrák“), dnes Active club. V tomtéž domě žil významný tasmánský vinař Josef Chromý.
Stanislav Mikule
