Výstava 125 let zámeckých hasičů (15. března 2011 – 29. května 2011) seznámila návštěvníky s někdejší i současnou činností Sboru dobrovolných hasičů Žďár nad Sázavou 2 – Zámek. Návštěvníci si mimo jiné prohlédli fotografie, dobové uniformy, hasičskou výzbroj a výstroj ze všech možných dob a mnoho věcí si také přímo vyzkoušeli. Když se dva dny po deštivé muzejní noci brány Tvrze za touto výstavou uzavřely, zbyly na ni už jen vzpomínky, fotografie a vystavené předměty, které putovaly zpět ke svým majitelům.
Doplňkem výstavy byla složka s doprovodným textem, zaměřeným na současné hasičské vtipy a texty z dobových sborníků ze sbírek Regionálního muzea města Žďáru nad Sázavou. K hasičům, případně požárníkům, vždy patřil humor, stejně jako hrdinství. Čteme-li dnes i vážně míněné dobové texty z přelomu 19. a 20. století, přijdou nám často víc humorné a patetické, než dojemné. Patří k nim kupříkladu divadelní hra E. Vařečky Pro čest hasičstva (obraz ze života hasičského ve čtyřech jednáních) či Hasičské básně (Hasičská knihovna, svazek devátý, 1912), které uspořádal Karel Otakar Hubálek (1859–1929), velice aktivní pedagog, spisovatel, ochotník a veřejný činitel. Mnoho z básní a písní napsal sám. Některé z uvedených textů byly žertovného ladění, ovšem smysl pro humor byl před sto lety poněkud jiný než dnes, a tak nás určitě nepobaví tak, jako naše předky. Z našeho úhlu se jeví možná trochu naivní, ale kdo ví, jakými se budou zdát naše texty za sto let. Paří k nim pro dnešní čtenáře možná poněkud kuriózní Hubálkova Píseň stříkače, začínající slovy „Vytryskla voda hubicí, v hrdle jí třaská a bouří,“ která byla otištěna například v Hasičském kalendáři pro rok 1897 (hudbu složil Jan Malát). Mnohé z textů velmi precizně charakterizují náladu a dojmy českého obyvatelstva na sklonku monarchie, jejich lásku k vlasti, k rodnému jazyku a zvláště úctu k životu a pokoru před živly. Česká politická scéna byla již v té době podobná té dnešní, tedy alespoň co se týče vzájemného osočování, neshod a hádek. V hasičské poezii se objevující vlastenecké náměty jsou odrazem prosté národní hrdosti a oslavují obyčejnou práci obyčejných lidí, bez ohledu na dobovou politiku. Nechybí vzpomínky na zesnulé hasiče či na národní velikány (z nichž vyčnívají M. Jan Hus a Karel Havlíček Borovský). Lépe, než se je pokoušet povrchně analyzovat, je přinést rovnou několik ukázek. Texty pochází z Hasičských básní, vyobrazení z Hasičského kalendáře.
Stanislav Mikule
