O původu dýmky „žďárky“ či „uherky“
Příspěvek k dějinám drobného průmyslu žďárského
Hynek Leskour, 1902
Známým po našem okolí bylo před mnoha lety žďárské dýmkařství a zejména výroba dýmek zvaných „žďárky“ nebo-li „uherky.“ A právě o prvním vyrábiteli tohoto druhu dýmek a vlastním vynálezci jejich chci se v následujících řádcích zmíniti a myslím, že širší veřejnost našeho města i okolí na věci této poněkud zájmu najde.
Počátkem právě uplynulého století (= 19. století, pozn. ed.) byl ve Žďáře jediný dýmkář jménem Josef Komárek, jehož mladší bratr, Jiří, byl člověk povahy velmi nestálé a ducha neklidného, pravý větroplach.
Tento opustil záhy svoji domovinu, tloukl se po léta dobrodružně světem, byl též po nějakou dobu členem jistého francouzského cirku, až konečně se potulného života nabažil a kolem roku 1820 domu se navrátil, jsa asi 28 roků stár.
Ubytoval se v domácnosti svého bratra dýmkaře, jemuž musel ovšem pomáhati se živiti. A tak se stalo, že se využil u něho dýmkářství, nabyv v řemesle tom při svém nadání záhy značné zručnosti. Při práci často přemýšlel o různých druzích a tvarech dýmek, jež byl na svých potulkách světem uviděl, uvažuje, které by mohl u kuřáků největší obliby docházeti a nejlepší odbyt míti.
Tuto otázku povedlo se mu rozřešiti dýmkou „žďárkou.“ Žďárští a okolní kuřáci nevědouce, že dýmka tato je vlastním vynálezem Jiřího Komárka, mysleli, že jest to napodobeninou tvaru dýmky, jakou snad Komárek někde v Uhrách viděl a nazývali dýmku tu „uherkou,“ kterýžto název tak zdomácněl, že se až do dnešního dne ve Žďáře udržel. Všude jinde v Čechách a na Moravě slula dýmka ta „žďárkou.“
Později stal se Jiří samostatným dýmkářem a vyráběl společně se svým starším bratrem dýmky „žďárky“ ve velkém množství. Výrobky své dodávali kromě do obchodů ve Žďáře i okolí hlavně kočujícím kramářům, již je po tehdejších hojně navštěvovaných výročních trzích světem rozváželi a slávu tohoto odvětví drobného průmyslu žďárského šířili.
Tento dýmkařský průmysl nabyl tehdy ve Žďáře poměrně velmi značného rozsahu, takže ještě asi před čtvrt stoletím ve Žďáře asi 5 až 6 dýmkářů pracovalo, z nichž každý 3 až 4 pomocníky měl.
Za dnešního času řemeslo dýmkářské u nás značně upadlo, výroba dýmek „žďárek“ klesla, takže se snad ani čtvrtině původní výroby nerovná.
Nepokojná krev vynálezce „žďárky“ nedala však dlouho Jiřímu Komárkovi dobře dělati, jednotvárná výroba dýmek se mu znechutila a on počal se rozhlížeti po novém zaměstnání. Chytil se zednictví a jsa od přírody nadaným vynikl záhy i v tomto novém svém povolání, stav se zručným a dobře placeným façadníkem. Dýmkářstvím zaměstnával se jen v zimní době, kdy nebylo práce zednické.
Postupem času přilnul však ke kořalce, spustil se mravně i tělesně a pokusil se konečně o sebevraždu oběšením.
Šťastnou náhodou byly však jeho přípravy k uvedenému zoufalému činu pozorovány a jeho učeň Max Novotný jej za včas z provazu uříznul a život jemu zachránil.
V pozdějších létech se Jiří Komárek konečně vybouřil a stal se z něho zcela spořádaný člověk, hlavně zásluhou a přičiněním rozumné a rozšafné jeho manželky. Po její smrti přijal místo sluhy v jistém klášteře, zde však dlouho nepobyl, nýbrž brzy opět do Žďáru se navrátil, zde se po čase po druhé oženil a na dále život v klidu a míru trávil, až v létech šedesátých svou bouřlivou a proměnlivou dráhu života ukončil, zanechávaje po sobě památku zvelebitele žďárského dýmkářství.
Poznámka editora: Nepravidelné užívání tvarů „dýmkářství“ a „dýmkařství“ a „dýmkář“ a „dýmkař“ bylo ponecháno podle originálu.
Leskour, Hynek: O původu dýmky „žďárky“ či „uherky.“ Příspěvek k dějinám drobného průmyslu žďárského, in: Žďárský obzor, ročník II., s. 172–174, číslo 11, 1. dubna 1902, Město Žďář.
