Neúplná jídelní souprava z pozlaceného mincovního stříbra, zhotovená r. 1892 v Londýně společností A. B. Savory & Sons, byla nalezena 26. srpna 2006 panem Jaroslavem Mikuleckým (bagristou) za asistence stavbyvedoucího Ing. Pavla Rösslera při zemních a výkopových pracích v Žižkově ulici (dřívější Štán) na místě někdejšího domu č. p. 238 krejčího Ladislava Hromádky, zbořeného po roce 2000.
Deset vidliček, deset nožů a jedenáct lžic (původní komplet měl dvanáct kusů) bylo zabaleno do novin z let 1950 – 1951, vloženo do kovové schrány (snad zásuvka kancelářského mobiliáře, např. kartotéky) a uschováno ve sklepě domu.
Příbory, zhotovené z pozlaceného mincovního stříbra, zdobí kromě rytých rostlinných motivů také monogram KRW pod baronskou korunou, tři puncovní značky a značka výrobce. Kromě mechanického poškození jsou zvláště na nožích patrné stopy koroze mědi, jejíž příměs je součástí zlata, užitého k pozlacení příboru. Souprava byla zhotovena jako svatební dar pro příslušníky významných evropských židovských rodů – pro Rosu Goldschmiedovou, dceru londýnského bankéře a Wilhelma Carla svobodného pána von Königswarter (sňatek se uskutečnil 27. dubna 1893 v Londýně). S nimi putoval do Orlických hor, kde pár vlastnil panství Solnice a Kvasiny. Dědicové statky prodali r. 1927 Františku Janečkovi, který je koupil pro svého syna Františka Karla. Příbor (který byl tehdy pravděpodobně ještě v držení rodu) se tak dostal do rukou syna zakladatele slavné automobilky JAWA.
Majitel domu, pan Ladislav Hromádka, se vyučil krejčím ve Vídni, znal se s Alfonsem Muchou a za zhotovené zakázky přijímal vedle peněz i „naturálie“ (například obrazy od malíře Vojtěcha Sedláčka). Znal se také s Františkem Karlem Janečkem. Poté, co byly Janečkovi statky roku 1950 zestátněny, se příbor ocitá ve sklepě žďárského domu v novinách z let 1950 - 1951. Podle zpráv pamětníků nepatřil pan Hromádka k oblíbeným a přívětivým lidem a o jeho podnikatelských schopnostech svědčí i fakt, že byl za všech režimů pokud možno zadobře s jejich představiteli. Od současníků si také některé předměty (například perský koberec) vypůjčil a neměl se k jejich vrácení. To sice svádí k uvapenému závěru, že se příbor do Žďáru dostal nelegálně, ale nepřináší to patřičné důkazy. Dnes lze také jen těžko posoudit, nakolik jsou různé vzpomínky pamětníků hodnověrné a nakolik se v nich odráží jejich osobní názor na pana Hromádku. Cesta příboru do Žďáru i proč je sada nekompletní tak pro nás zatím zůstává záhadou.
Po nálezu se o předměty přihlásili jak potomci rodiny Janečkovy, tak synové Ladislava Hromádky. Soudní cestou zažádali o navrácení příborové soupravy. Po čase ovšem od jednání upustili a to nebylo dovedeno do konce. Předměty tak, jakožto archeologický nález, ze zákona připadly státu, resp. krajskému muzeu kraje, v němž byly nalezeny, tj. Muzeu Vysočiny Jihlava.
Část příboru byla Muzeem Vysočiny Jihlava zapůjčena Regionálnímu muzeu města Žďáru nad Sázavou, sídlícímu na Tvrzi nedaleko kostela sv. Prokopa. To je prezentuje během výstav, zabývajících se dějinami města.
Stanislav Mikule
