CZ EN DE
566 688 116
facebook.com/muzeumzdar
Út - Ne: 9:00 - 12:00, 12:30 - 17:00

Aktuality

VĚŽ NA POUŤ OTEVŘENA! (18. 5. 2024)

21.5.2024 Zpřístupnění věže kostela sv. Prokopa více...

MOUČKŮV DŮM JE PŘIPRAVEN NA SEZÓNU 2024!

18.5.2024 Stálá expozice města Žďáru nad Sázavou připravena! více...

Komentované prohlídky výstavy TVRZ VYPRÁVÍ s procházkami (31. 5. a 21. 6. 2024)

9.5.2024 Za poučením a zajímavostmi historie s Mgr. Stanislavem Mikulem více...

TVRZ VYPRÁVÍ (1. 5. – 25. 8. 2024)

2.4.2024 Výstava k 90. výročí založení našeho muzea více...

S rybářem k řece (1. 4. – 30. 9. 2024)

19.3.2024 Komentovaná vycházka pro MŠ a ZŠ více...

Tvrz vypráví: Jak tvrze vypadaly a co byste našli uvnitř?

Vybavení hlavní budovy tvrze vždy záleželo na jejím účelu a na velikosti objektu. Nejskromněji byly zařízené tvrze strážní. Pokud na nich nebyla stráž či posádka trvale přítomná, pak zde byly uloženy především zbraně a zbroj. Nejkomfortněji byly vybaveny tvrze sloužící jako celoroční sídlo jejich majitelů. Vybavení sídel nižší šlechty bylo ve středověku skromnější než u hradů a mnohdy se blížilo hmotné kultuře vesničanů. Naopak měšťané často žili na vyšší úrovni než rytíři, neboť měli k dispozici hotovost, zatímco nižší šlechta disponovala především naturálními dávkami.

Opevnění mělo vedle praktického i symbolický význam, majitel jím dával najevo příslušnost ke své společenské vrstvě. Jeho součástí byly příkopy (často s vodou) a valy. Hradby mohly být zděné, nebo ze dřeva (palisáda, hradba ze zahrocených fošen), dřevohlinité tvrze mohly být hrazeny vyplétaným kůlovým plotem. Dřevěné hrazení i stěny staveb byly proti ohni zajištěny hliněnu omazávkou. Hradby mívaly ochoz, v pozdějších dobách i střílny. Ačkoliv se některé tvrze velikostí blížily hradům, na rozdíl od mnoha z nich nikdy neměly parkán. Obranné věže či bašty se nalézaly v hradbách i připojené k objektům tvrzí, věžovité mohly být i brány některých tvrzí. V renesanci budované válcové a polygonální věže byly již jen výtvarným prvkem. Mosty byly dřevěné a daly se v případě potřeby snadno strhnout.

Některé tvrze byly vystavěny celé ze dřeva, jiné z něj měly jen vyšší podlaží (roubené, hrázděné) nebo jeho část. Jejich stěny byly omítnuté mazanicí proti ohni. Většina našich tvrzí byla zbudována tradiční středověkou technikou z lomového kamene pojeného vápennou maltou. Hrubě i hladce opracované kameny byly užívány méně často, například pro arkýře kaplí či krakorce (nosné články arkýřů, prevétů či ochozů). Během středověku nemáme například v Čechách doloženo čistě cihelné zdivo, cihly se tehdy používaly jako doplňky. Smíšené zdivo pak bylo běžné od 16. století. Omítnuté byly i stěny zděných tvrzí, omítka totiž chránila zdivo před povětrnostními vlivy. Bez omítky mohly zůstat jen stavby z velmi nákladných materiálů, například žuly. Kámen byl viditelný jen u prvků majících též dekorativní funkci (ostění oken a dveří, krakorce). Omítky velkých ploch byly většinou bílé, okenice bývaly barevně pomalované. Stavby tak i ve středověku působily vesele, barevně. Bílené pasparty kolem oken mohly být v rozích protaženy do stylizovaných lilií. V renesanci se pak setkáváme se sgrafitovou výzdobou.

Hlavní částí tvrze byla obytná věž či palác. V nejstarších dobách bylo vybavení takových objektů skromné stejně jako jejich členění. V přízemí a v případném sklepě bychom nalezli skladové prostory (zásoby včetně obilí, nářadí), v patře obytné prostory (pokud bylo více obytných pater, pak reprezentační prostory byly níž, spalo se výš), nejvyšší patro pak mívalo obranný ochoz nebo bylo rozšířené (často vysazené na krakorcích) a lehčeji vystavěné, bylo možné je využít k obraně. V obytných místnostech ve vyšších patrech bývala větší okna se sedátky (sedile, pl. sedilia). Většina tvrzí ukrývala sklady zásob a zbraní pro případ nebezpečí, větší tvrze mohly mít místo pro trvalou posádku a služebnictvo (zpravidla mimo hlavní obytnou budovu), stáje, kapli, vězení a místa pro další provozy. Pokud na tvrzi sídlil správce, mohly zde být prostory pro případné ubytování vlastníka.

Do husitství byly nejčastější obytné stavby jednoprostorové, později dominují více členěné. U jednoprostorových tvrzí byla obvykle tři až čtyři podlaží zděná, nejvyšší bylo dřevěné. Výjimečnou byla sedmipodlažní 20 m vysoká věž tvrze v Semtěši. U víceprostorových objektů je možné očekávat přítomnost velké obytné místnosti zateplené většinou vloženým srubem, méně často táflováním. V období let 1420–1550 začínají být převážně pravidelné kvadratické hmoty objektů členěny vedle vyloženého nejvyššího patra s věžičkami a arkýřových prevétů i nárožními rizality či věžicemi. Členitý obvod staveb souvisel jednak s flankováním, jednak s módou ovlivněnou míšeňským palácem Albrechtsburg z konce 15. století. V závěru éry tvrzí vznikají neopevněná sídla, leč dost překvapivě se objevují i tvrze s obytnou věží (Královice, Golčův Jeníkov).

Střechy obytných budov byly nejčastěji sedlové a valbové, věží jehlancové, sedlové i polovalbové.  V nejstarších dobách mohly být jednopodlažní objekty kryty došky. Obytné objekty mívaly nejčastěji krytinu šindelovou či pálenou (prejzy a poměrně brzy i tašky), pomocné a hospodářské objekty krom sýpek doškovou či šindelovou.

Rovné stropy obytných a dalších místností byly ve středověku trámové či povalové, nejnákladnější byly kazetové stropy. Klenby se zpočátku objevovaly méně, často zaklenuly původně plochostropé prostory. Valené klenby se nacházely především v suterénech a sklepech, případně v přízemí, která ale bývala častěji plochostropá. Se žebrovou klenbou se zpočátku můžeme setkat ve vyšších patrech a jen výjimečně, například u kaplí. Od pozdní gotiky ovšem obliba kleneb roste a za renesance se můžeme setkat i na tvrzích s jejími různými typy. Všechny typy stropů mohly být zdobeny malbou. Jednopodlažní objekty nemusely mít strop vůbec a mohly být otevřené do krovu. Podlahy měly různou podobu od udusané hlíny přes dřevěné desky po kamennou či pálenou dlažbu.

Vytápění tvrzí zajišťovala otevřená ohniště, kachlová kamna a pece. Krby měly jen kamenné tvrze a jejich věže, od počátku 14. století se používala kachlová kamna, v 15. století již zcela obvyklá. Velká světnice bývala zateplená srubem, vzácněji táflováním. Srubová konstrukce roubených komor byla dodatečně obezděná, zdivo mělo v těchto místech menší průměr. Bývala zde roubená valená klenba či rovný strop a ve stěnách malá okénka s ven rozevřenými špaletami zpravidla v pyramidálním uspořádání (1, 2) v čelní stěně komory poskytující maximum světla a minimální únik tepla, horní okénko patrně sloužilo k účinnému odvětrávání.

Samostatné kuchyně se vyčleňují od konce 15. století. Zdroj vody nebyl pro tvrz tak důležitý jako pro hrad, nepočítalo se s dlouhým obléháním. Tvrz Beňovy (okres Klatovy) měla cisternu vyhloubenou pod patou skály, na které stála. Studna mohla být v hospodářském dvoře, ale máme ji doloženou i přímo ve sklepě tvrze (mj. Hostivař). Do prevétu se vstupovalo přímo z obytné místnosti otvorem s nezkosenými špaletami. Neměl vždy podobu arkýře, mohlo jít jen o výklenek s odpadem.

Vybavení obytných prostor záleželo na majetnosti vlastníka. V předbělohorských inventářích najdeme i u nepříliš zámožných majitelů truhly, almary, stoly, židle, postele (někdy i s nebesy). U zámožných majitelů v renesanci nalezneme i specializované psací stoly či závěsné hodiny. K vybavení dále patřila svítidla – svícny a keramické miskovité kahany z pálené hlíny s knotem ponořeným v oleji, případně železné kahany. Z hygienických potřeb jmenujme středověká akvamanile k omývání rukou (od 13. století), umyvadla (měděnice), dřevěné vany. Kuriozitou je brumle (hudební nástroj, trsací idiofon), nalezená na tvrzi v Opočně nad Jizerou, doklad, že na tvrzích nechyběla hudba.

Výzbroj a výstroj bychom bezpečně nalezli na každé tvrzi. Doložené máme krom jiného meče, tesáky, dýky, halapartny, vrhací sekerky, především ruční palné zbraně (pušky, píšťaly), luky a kuše (ty byly ve středověku nejrozšířenější palnou zbraní na tvrzích), šípy a střely, pancíře, pláty, přilbice.

Mše se na tvrzích do 15. století sloužily jen výjimečně (Dohalice), nejspíš ve velké světnici, která mohla být vybavena i oltářním výklenem, jen zřídka náročnějším arkýřem (Příbram, Roztoky). Častěji se kaple na tvrzích objevovaly až od poloviny 16. století. Mohly být vysunuté do samostatného křídla, vzácně mohlo jít o samostatnou stavbu (Starosedlský Hrádek). Tradice je klade do nárožních věží (Dolní Adršpach). Pokud se nacházely v běžné místnosti, nemusíme je dnes být schopni odhalit.

V hospodářských dvorech při tvrzích bylo možné nalézt chlévy, stáje, stodoly, sýpky, pivovar, vinopalnu, kovárnu, psinec, pilu, cihelnu, v předpolí tvrzí pak rybníky, ovčín, užitkovou i okrasnou zahradu či mlýn. Přímo v areálu tvrze tak často hospodářské zázemí buď zcela chybělo, nebo poskytovalo jen to nejnutnější.