Vybavení hlavní budovy tvrze vždy záleželo na jejím účelu a na velikosti objektu. Nejskromněji byly zařízené tvrze strážní. Pokud na nich nebyla stráž či posádka trvale přítomná, pak zde byly uloženy především zbraně a zbroj. Nejkomfortněji byly vybaveny tvrze sloužící jako celoroční sídlo jejich majitelů. Vybavení sídel nižší šlechty bylo ve středověku skromnější než u hradů a mnohdy se blížilo hmotné kultuře vesničanů. Naopak měšťané často žili na vyšší úrovni než rytíři, neboť měli k dispozici hotovost, zatímco nižší šlechta disponovala především naturálními dávkami.
Opevnění mělo vedle praktického i symbolický význam, majitel jím dával najevo příslušnost ke své společenské vrstvě. Jeho součástí byly příkopy (často s vodou) a valy. Hradby mohly být zděné, nebo ze dřeva (palisáda, hradba ze zahrocených fošen), dřevohlinité tvrze mohly být hrazeny vyplétaným kůlovým plotem. Dřevěné hrazení i stěny staveb byly proti ohni zajištěny hliněnu omazávkou. Hradby mívaly ochoz, v pozdějších dobách i střílny. Ačkoliv se některé tvrze velikostí blížily hradům, na rozdíl od mnoha z nich nikdy neměly parkán. Obranné věže či bašty se nalézaly v hradbách i připojené k objektům tvrzí, věžovité mohly být i brány některých tvrzí. V renesanci budované válcové a polygonální věže byly již jen výtvarným prvkem. Mosty byly dřevěné a daly se v případě potřeby snadno strhnout.
Některé tvrze byly vystavěny celé ze dřeva, jiné z něj měly jen vyšší podlaží (roubené, hrázděné) nebo jeho část. Jejich stěny byly omítnuté mazanicí proti ohni. Většina našich tvrzí byla zbudována tradiční středověkou technikou z lomového kamene pojeného vápennou maltou. Hrubě i hladce opracované kameny byly užívány méně často, například pro arkýře kaplí či krakorce (nosné články arkýřů, prevétů či ochozů). Během středověku nemáme například v Čechách doloženo čistě cihelné zdivo, cihly se tehdy používaly jako doplňky. Smíšené zdivo pak bylo běžné od 16. století. Omítnuté byly i stěny zděných tvrzí, omítka totiž chránila zdivo před povětrnostními vlivy. Bez omítky mohly zůstat jen stavby z velmi nákladných materiálů, například žuly. Kámen byl viditelný jen u prvků majících též dekorativní funkci (ostění oken a dveří, krakorce). Omítky velkých ploch byly většinou bílé, okenice bývaly barevně pomalované. Stavby tak i ve středověku působily vesele, barevně. Bílené pasparty kolem oken mohly být v rozích protaženy do stylizovaných lilií. V renesanci se pak setkáváme se sgrafitovou výzdobou.
Hlavní částí tvrze byla obytná věž či palác. V nejstarších dobách bylo vybavení takových objektů skromné stejně jako jejich členění. V přízemí a v případném sklepě bychom nalezli skladové prostory (zásoby včetně obilí, nářadí), v patře obytné prostory (pokud bylo více obytných pater, pak reprezentační prostory byly níž, spalo se výš), nejvyšší patro pak mívalo obranný ochoz nebo bylo rozšířené (často vysazené na krakorcích) a lehčeji vystavěné, bylo možné je využít k obraně. V obytných místnostech ve vyšších patrech bývala větší okna se sedátky (sedile, pl. sedilia). Většina tvrzí ukrývala sklady zásob a zbraní pro případ nebezpečí, větší tvrze mohly mít místo pro trvalou posádku a služebnictvo (zpravidla mimo hlavní obytnou budovu), stáje, kapli, vězení a místa pro další provozy. Pokud na tvrzi sídlil správce, mohly zde být prostory pro případné ubytování vlastníka.
Do husitství byly nejčastější obytné stavby jednoprostorové, později dominují více členěné. U jednoprostorových tvrzí byla obvykle tři až čtyři podlaží zděná, nejvyšší bylo dřevěné. Výjimečnou byla sedmipodlažní 20 m vysoká věž tvrze v Semtěši. U víceprostorových objektů je možné očekávat přítomnost velké obytné místnosti zateplené většinou vloženým srubem, méně často táflováním. V období let 1420–1550 začínají být převážně pravidelné kvadratické hmoty objektů členěny vedle vyloženého nejvyššího patra s věžičkami a arkýřových prevétů i nárožními rizality či věžicemi. Členitý obvod staveb souvisel jednak s flankováním, jednak s módou ovlivněnou míšeňským palácem Albrechtsburg z konce 15. století. V závěru éry tvrzí vznikají neopevněná sídla, leč dost překvapivě se objevují i tvrze s obytnou věží (Královice, Golčův Jeníkov).
Střechy obytných budov byly nejčastěji sedlové a valbové, věží jehlancové, sedlové i polovalbové. V nejstarších dobách mohly být jednopodlažní objekty kryty došky. Obytné objekty mívaly nejčastěji krytinu šindelovou či pálenou (prejzy a poměrně brzy i tašky), pomocné a hospodářské objekty krom sýpek doškovou či šindelovou.
Rovné stropy obytných a dalších místností byly ve středověku trámové či povalové, nejnákladnější byly kazetové stropy. Klenby se zpočátku objevovaly méně, často zaklenuly původně plochostropé prostory. Valené klenby se nacházely především v suterénech a sklepech, případně v přízemí, která ale bývala častěji plochostropá. Se žebrovou klenbou se zpočátku můžeme setkat ve vyšších patrech a jen výjimečně, například u kaplí. Od pozdní gotiky ovšem obliba kleneb roste a za renesance se můžeme setkat i na tvrzích s jejími různými typy. Všechny typy stropů mohly být zdobeny malbou. Jednopodlažní objekty nemusely mít strop vůbec a mohly být otevřené do krovu. Podlahy měly různou podobu od udusané hlíny přes dřevěné desky po kamennou či pálenou dlažbu.
Vytápění tvrzí zajišťovala otevřená ohniště, kachlová kamna a pece. Krby měly jen kamenné tvrze a jejich věže, od počátku 14. století se používala kachlová kamna, v 15. století již zcela obvyklá. Velká světnice bývala zateplená srubem, vzácněji táflováním. Srubová konstrukce roubených komor byla dodatečně obezděná, zdivo mělo v těchto místech menší průměr. Bývala zde roubená valená klenba či rovný strop a ve stěnách malá okénka s ven rozevřenými špaletami zpravidla v pyramidálním uspořádání (1, 2) v čelní stěně komory poskytující maximum světla a minimální únik tepla, horní okénko patrně sloužilo k účinnému odvětrávání.
Samostatné kuchyně se vyčleňují od konce 15. století. Zdroj vody nebyl pro tvrz tak důležitý jako pro hrad, nepočítalo se s dlouhým obléháním. Tvrz Beňovy (okres Klatovy) měla cisternu vyhloubenou pod patou skály, na které stála. Studna mohla být v hospodářském dvoře, ale máme ji doloženou i přímo ve sklepě tvrze (mj. Hostivař). Do prevétu se vstupovalo přímo z obytné místnosti otvorem s nezkosenými špaletami. Neměl vždy podobu arkýře, mohlo jít jen o výklenek s odpadem.
Vybavení obytných prostor záleželo na majetnosti vlastníka. V předbělohorských inventářích najdeme i u nepříliš zámožných majitelů truhly, almary, stoly, židle, postele (někdy i s nebesy). U zámožných majitelů v renesanci nalezneme i specializované psací stoly či závěsné hodiny. K vybavení dále patřila svítidla – svícny a keramické miskovité kahany z pálené hlíny s knotem ponořeným v oleji, případně železné kahany. Z hygienických potřeb jmenujme středověká akvamanile k omývání rukou (od 13. století), umyvadla (měděnice), dřevěné vany. Kuriozitou je brumle (hudební nástroj, trsací idiofon), nalezená na tvrzi v Opočně nad Jizerou, doklad, že na tvrzích nechyběla hudba.
Výzbroj a výstroj bychom bezpečně nalezli na každé tvrzi. Doložené máme krom jiného meče, tesáky, dýky, halapartny, vrhací sekerky, především ruční palné zbraně (pušky, píšťaly), luky a kuše (ty byly ve středověku nejrozšířenější palnou zbraní na tvrzích), šípy a střely, pancíře, pláty, přilbice.
Mše se na tvrzích do 15. století sloužily jen výjimečně (Dohalice), nejspíš ve velké světnici, která mohla být vybavena i oltářním výklenem, jen zřídka náročnějším arkýřem (Příbram, Roztoky). Častěji se kaple na tvrzích objevovaly až od poloviny 16. století. Mohly být vysunuté do samostatného křídla, vzácně mohlo jít o samostatnou stavbu (Starosedlský Hrádek). Tradice je klade do nárožních věží (Dolní Adršpach). Pokud se nacházely v běžné místnosti, nemusíme je dnes být schopni odhalit.
V hospodářských dvorech při tvrzích bylo možné nalézt chlévy, stáje, stodoly, sýpky, pivovar, vinopalnu, kovárnu, psinec, pilu, cihelnu, v předpolí tvrzí pak rybníky, ovčín, užitkovou i okrasnou zahradu či mlýn. Přímo v areálu tvrze tak často hospodářské zázemí buď zcela chybělo, nebo poskytovalo jen to nejnutnější.
