CZ EN DE
566 688 116
facebook.com/muzeumzdar
Út - Ne: 9:00 - 12:00, 12:30 - 17:00

Aktuality

VĚŽ NA POUŤ OTEVŘENA! (18. 5. 2024)

21.5.2024 Zpřístupnění věže kostela sv. Prokopa více...

MOUČKŮV DŮM JE PŘIPRAVEN NA SEZÓNU 2024!

18.5.2024 Stálá expozice města Žďáru nad Sázavou připravena! více...

Komentované prohlídky výstavy TVRZ VYPRÁVÍ s procházkami (31. 5. a 21. 6. 2024)

9.5.2024 Za poučením a zajímavostmi historie s Mgr. Stanislavem Mikulem více...

TVRZ VYPRÁVÍ (1. 5. – 25. 8. 2024)

2.4.2024 Výstava k 90. výročí založení našeho muzea více...

S rybářem k řece (1. 4. – 30. 9. 2024)

19.3.2024 Komentovaná vycházka pro MŠ a ZŠ více...

Tvrz vypráví: Kdo byl pánem tvrze?

Tvrz si mohl pořídit jen ten, kdo měl dostatek peněz nejen na její stavbu či koupi, ale i na následný provoz a údržbu objektu. Zároveň nebyl natolik majetný, aby si mohl dovolit vlastnit hrad. Ve 13. století ke stavebníkům tvrzí patřila převážně nižší šlechta (tvrz byla dokladem jejich společenského postavení a v případě nutnosti sloužila k obraně), dále leníci při královských, panských i církevních (kláštery) sídlech (bratři z Kladník získali od markraběte Jana Jindřicha roku 1372 lénem tvrz Kladníky). Od 2. poloviny 14. století byli mezi stavebníky a majiteli i měšťané, nejprve královských měst (Praha, Brno, Jihlava, Kolín), následně i poddanských měst (Jindřichův Hradec, Krupka). Tvrzí mohla být i sídla správců královských, církevních (zejména biskupských a klášterních) a městských majetků a venkovská sídla měšťanů, úředníků a podnikatelů (zejména důlních). Výjimečně se jim blížily stavby svobodníků a rychtářů. Vlastníky tvrzí ale mohli být i členové panského stavu. Pestrost společenských vrstev majitelů tvrzí nás možná překvapí, ale nedivme se tomu. On i takový hrad mohl být v majetku města či měšťanské rodiny, jako například Starý Hrozňatov u Chebu či Okoř u Prahy.

Majiteli a stavebníky tvrzí mohly být krom již zmíněných klášterů i další nejen církevní instituce – namátkou zmiňme Řád německých rytířů (Krucemburk), jezuitské koleje na Novém Městě pražském (Brnky, majetek jí daroval roku 1661 doktor medicíny a pražský univerzitní profesor Jan Baptista Birko) a v Chomutově (Starý Dvůr), v neposlední řadě města královská (Kutná Hora držela například od 16. do 19. století Lošany) i poddanská (tvrz Hadrburk byla manstvím Německého Brodu).

Rodina majitele mohla na tvrzi pobývat trvale (zpravidla šlechta či členové měšťanských rodů) nebo sezónně během občasných návštěv sloužících buď k pobytu, nebo ke kontrole hospodaření (tak je využívali i opati a převoři klášterů a jejich doprovod). I pokud tvrz sloužila hospodářské správě dvora či správci panství, mohla mít prostory vyhrazené k návštěvě majitele. Z tvrzí jakožto správního sídla připomeňme Libenice (okres Kolín), které patrně vznikly jako sídlo purkrabího v době, kdy ves vlastnil Václav IV. Když roku 1478 získal Jan Čabelický ze Soutic Lošany (okres Kolín), staly se sídlem jeho purkrabího Mikuláše ze Stropnice. Na strážních tvrzích (Bezník, Sendraž), v jejichž případě se hospodářská funkce zcela eliminovala, pobývali jen strážci, případně nevelká posádka. Pokud bydlela v areálu tvrze čeleď, pak nikoliv v hlavní budově, ale ve vedlejších stavbách. Totéž platí i o tvrzích, které se nacházely na manských statcích panovníka, šlechty či klášterů.

Předbělohorská šlechta se dělila na dva stavy – nižší šlechtu neboli rytíře a vyšší šlechtu neboli pány. Tvrze byly převážně v majetku nižší šlechty. Pokud stály ve vsích na panství vyšší šlechty, byly často v držení leníků majitelů panství (Velký Beranov pánů z Lipé), nebo měly správní funkci, případně je mohli majitelé sezónně využívat k různým účelům včetně pobytu při lovu. Kupříkladu když Vojtěch z Valdštejna zdědil po svém otci Janovi dvůr Liblín (okres Rokycany), vystavěl tam novou tvrz, na níž roku 1556 oslavila šlechta z okolí vánoční svátky. Nezámožnými členy panského stavu byli též Vilém z Valdštejna a Markéta Smiřická ze Smiřic, kteří žili na tvrzi ve východočeských Heřmanicích. Z jejich sedmi dětí se dospělosti dožily dvě dcery a syn Albrecht, pozdější vévoda frýdlantský.

Zámožní měšťané mohli získat od panovníka erb a predikát a někteří z těchto erbovních měšťanů, resp. jejich potomci – pokud zanechali měšťanského způsobu života – mohli být přijati do rytířského stavu, jiní dál provozovali řemeslo. Tyto novopečené (správně novoštítné) šlechtické rody často vlastnily nejprve tvrz a teprve poté se domohly svého povýšení. Například tvrz Lošany nedaleko Kolína držel kolem roku 1414 kutnohorský měšťan Haman Adler, zakladatel rodu Adlerů z Lošan a tvrz Starý Dvůr na Teplicku koupil roku 1450 měšťan poddanského města Krupka Hanuš Glac, jehož potomci se po tvrzi psali jako Glacové ze Starého Dvora. Tvrz Velký Beranov byla manstvím pánů z Lipé, mezi jejími nájemci nalezneme krom jindřichohradeckých měšťanů i jihlavského patricie France Hordara, kterému Jan z Lipé roku 1535 propustil Velký Beranov s dalším zbožím včetně tvrze Puklice z léna; o dva roky později byl Franc s bratrem Volfem přijat do rytířského stavu a stal se zakladatelem rodu Hordarů z Puklic.

Některé tvrze byly po většinu své existence v držení neurozených majitelů, v držbě jiných se urození a neurození střídali. Například tvrz Okrouhlá patřila od 14. století chebským měšťanským rodinám, z nichž Matyáš Elbl, zvaný Fenkel, přišel během obchodních spekulací o majetek, byl donucen odejít z města a Okrouhlá skončila ve veřejné dražbě, v níž ji koupili sourozenci Mikuláš, Konrád a Klára Einsiedlerovi. Následovaly další měšťanské a šlechtické rody až do roku 1779, kdy ji Jan Adam Schmiedl ze Seeberka prodal mlynáři Kryštofu Muckovi, jehož rodina po meči vymřela roku 1885 Jiřím. Potomci Jiřího zetě Heinricha pak drželi tvrz až do konce druhé světové války, následně se stala majetkem státu.

Také tvrz Čížov v okrese Jihlava vystřídala zajímavé majitele včetně městské obce. V roce 1359 ji zapsal měšťan Frenclín Schober z Kutné Hory bratřím Vojslavu a Chřábkovi z Pozdětína. Ti ji v následujícím roce dostali od markraběte Jana Jindřicha lénem. Roku 1366 byla ves i s tvrzí udělena Petru Hechtovi z Rosic, který roku 1386 čížovské zboží zapsal jihlavskému rychtáři Jakubovi z Pelhřimova. Roku 1481 jihlavský rychtář Ladislav zapsal ves bratrům Řehořovi a Janovi Eberhartlům z Jihlavy. Ti majetek rozdělili mezi své syny, z nichž znojemský měšťan Ludvík Eberhartl zapsal svoji polovinu vsi roku 1505 Partlovi Gredlarovi a Jiřímu Mackovi, měšťanům jihlavským. Jiří Macek statek sjednotil. Jeho synové Augustin a Jeroným byli v roce 1531 přijati erbovním strýcovstvím k erbu a predikátu od Jana, Mikuláše a Jiříka Opoleckých z Rybenska a od Jana Netřpejcha z Rybenska, roku 1537 si vyžádali změnu predikátu na z Čížova. Ves s tvrzí byla v majetku měšťanských rodů až do roku 1559, kdy ji koupil purkmistr, rada a veškerá obec města Jihlavy, která statek během let 1777/1778 rozparcelovala. Tehdy ves spravoval městský šafář.

Stavebníky tvrzí byli také hamerníci. Jejich tvrze mohly být součástí areálu dvora s provozem – k takovým patřil Šlakhamr (Hamry nad Sázavou, mezi jeho nájemci byl rychtář Německého Brodu Niklas Flexlin) či Hamrmýl (Žďár nad Sázavou, Strojírenská ulice, založený brněnským měšťanem Kuncmannem v polovině 14. století). Mohly mít také jen strážní funkci v blízkosti hamru, tak jako tvrz na skalnatém návrší v Najdeku (Hamry nad Sázavou).

Nepřekvapí nás, že v Praze či Brně žilo souběžně několik zámožných rodin vlastnících tvrze na venkově. Víc takových měšťanů ale bylo i v jiných městech, například v Kutné Hoře. Jen namátkou: jistý Ondřej koupil roku 1412 Vaneč (okres Třebíč) a buď on, nebo jeho synové tu vystavěli tvrz; ves s tvrzí Kluky (okres Kutná Hora) držel ve 14. století Kunclin Bernartův a pak dva bratři Pivcové minimálně od roku 1387; Novou Včelnici (okres Jindřichův Hradec) vlastnil nějaký čas erbovní měšťan Václav Venclík z Vrchovišť; tvrz Hadrburk (okres Havlíčkův Brod) měl od roku 1382 Jan Cvik.

Tvrze mohly přirozeně vlastnit, kupovat a prodávat také ženy včetně měšťanek. Kupříkladu tvrz Ctěnice nedaleko Prahy koupil Henzlin Ceizelmeister roku 1372 od Gery, vdovy po Volflinu Galmovi a jejích dětí (vše pražští měšťané). Tvrz Okrouhlou na Chebsku koupili v první půli 15. století ve veřejné dražbě sourozenci Mikuláš, Konrád a Klára Einsiedlerovi, chebští měšťané. Kutnohorská měšťanka Kateřina Jandová koupila počátkem 16. století statek s tvrzí Toušeň (okres Praha-východ), který roku 1518 prodala Janu Paškovi z Vratu, kterýžto pražský měšťan tamní zpustlou tvrz přestavěl. Hamr s tvrzí v Pořežíně vlastnila k roku 1592 Voršila, dcera hamerníka Řehoře, která tehdy učinila dohodu se svou matkou Maruší. Z urozených dam je známá paní Alena Meziříčská z Lomnice, která nechala roku 1564 renesančně přestavět tvrz v Novém Veselí (užívá i označení zámek), kde jako dvojnásobná vdova zemřela roku 1610.

Někteří nemajetní držitelé tvrzí občas přepadali kupce na cestách a loupili. Tak z tvrze uprostřed vesnice Dřínov (okres Kroměříž) vyrazil roku 1414 na přepad Zbyněk z Dřínového, který „byl i v pokročilém věku velmi čiperný a aktivně se účastnil kořistných výprav.“ Krom loupeživých rytířů nalezneme například na tvrzích na Jihlavsku šlechtice zadlužené u zdejších zámožných měšťanů, což vedlo ke vzájemným sporům.

Tvrz mohla být stejně jako panství rozdělena na několik dílů patřících různým majitelům, kteří se mezi sebou nemuseli dobře snášet. Tak v roce 1415 vpadl Smil z Heraltic na díl heraltické tvrze (okres Třebíč) patřící Joštovi Hechtovi z Rosic a zbořil mu ho. Heraltická tvrz přitom měla v té době celkem pět dílů, zpráva z roku 1464 uvádí již jen čtyři.