Masopustní zajímavosti
Masopust zahrnuje období mezi Třemi králi a Popeleční středou. V tomto období se lidé radují, veselí, pořádají zábavy, hostiny, maškarní průvody, ale také zabijačky nebo svatby. Vyvrcholením všeobecného bujarého veselí jsou dny mezi Tučným čtvrtkem a Masopustním úterým, které letos připadají na 11. až 16. února.
V poslední dny masopustního období (někde poslední týden, jinde poslední tři dny) se na Horácku slavily VOSTATKY. Na Žďársku se pořádaly ostatkové zábavy, při nichž se děvčata musela chlapcům vyplatit. Tomuto vyplácení, potažmo celé zábavě, se říkalo VORAČKY, kterýžto termín se někdy používal i pro poslední tři dny masopustu. Průvody maškar spojené s večerní taneční zábavou a hostinou se na Žďársku pořádaly většinou v úterý. Všechno masopustní veselí pak končilo přesně o půlnoci, kdy ponocný zatroubil na roh, a lidé byli vyzváni, aby se rozešli do svých domovů. Začala totiž popeleční středa a s ní čtyřicetidenní půst.
Masopustní zvyky mají zřejmě původ v předkřesťanských slovanských oslavách konce zimy, ale jiný výklad vychází z římského náboženství, které s předjařím spojovalo vegetační a plodnostní božstva, jako byl Bakchus. Písemné zmínky o masopustních rejích z Čech i Moravy jsou dochovány již ze 13. století, ale samozřejmě se slavilo již v pradávných pohanských dobách. Církevní autority se vždy snažily prostý lid odradit od živelného řádění i prastarých rituálů zajišťujících plodnost a dobrou úrodu (často s erotickým podtextem), většinou však marně.
Masopust slaví celá Evropa a značná část křesťanského světa, mnohde pod názvem karneval. Spolu s kolonizací se dostal i do zámoří, především na americký kontinent. K nejslavnějším patří karnevaly v Rio de Janeiru a v Benátkách.
MASOPUST VE ŽĎÁŘE
Masopustní veselí se od pradávna nevyhýbalo ani Žďáru, ovšem příliš dokladů o jeho podobě nemáme. Od přelomu 19. a 20. století pořádala masopustní zábavu řada spolků, přičemž velmi populární byly sokolské šibřinky. Z této doby je známa jediná fotografie a pozvánky. Pamětníci si patrně vzpomenou na bujaré oslavy masopustu v 60. a 70. letech 20. století, které pořádali zámečtí i městští hasiči. Zaplněné náměstí tehdy čekalo, až v rozverném průvodu maškar přijede kočár s blahobytným králem Brkoslavem (p. Šáber) a jeho ztepilou královnou s mohutně vycpaným poprsím (p. Srnský). Dále následovali lokajové, komoří, šašek, vojsko, medvěd, kominík, kovář, kobyla, smrtka, dědek s babkou, vodníci, kteří tahali kovové ryby, čarodějnice s koštětem, cikánky, muzikanti a další. Rychtář symbolicky předal vládu nad městem králi Brkoslavovi, přičemž podle připraveného scénáře žádal o nápravu různých neřádů: „ Řezníci ať dávají dobrou váhu, neprodávají starou krávu. Ten kdo dělá městu škodu, ať v arestě pije vodu. Máničky a chuligáni, ať se dají na pokání!“ a podobně. Král Žďáru udělil právo hrdelní a mimo jiné pravil: „Špagát a sekeru pošlu, jakmile domácí potřeby, tyto dostanou!“. Veselá scénka pokračovala, lidé se bavili a když rychtář prohlásil „Dnes však nejslavnější masopust to bude, vytroubit jsem to dal všude!“, dav na náměstí jistě souhlasil. Následně prošel veselý průvod maškar ulicemi města, občas se zastavil a tropil různé skopičiny. Tradiční pochoutkou bývaly koblihy plněné višňovou, jahodovou nebo meruňkovou marmeládou, vydatně zalévané kořalkou. Večer se pak v Sokolovně konala tancovačka zvaná „dozvuky“, kde si lidé užili spoustu legrace. Zábava však tradičně skončila úderem půlnoci, kdy byla obřadně pohřbena basa a rozjaření lidé se vydali na cestu domů.
Text: Kamila Dvořáková
