Poprava ukřižováním a její uplatňování
Ježíš, který se označoval za mesiášského krále Židů, zdaleka nebyl jediným odsouzencem, který zemřel přibitý na kříži. Ukřižování užívali už ve starověkém Egyptě, Asýrii či Persii, a když Římané tento způsob popravy (patrně od Kartaginců) převzali, uplatňovali ho téměř tisíc let. Zprvu na kříži končili jen ti nejtěžší zločinci (piráti, vrazi, zrádci), časem se k nim přidali i obyčejní zloději, buřiči nebo uprchlí otroci. Ukřižování nebylo určeno pro svobodné římské občany, ale pro příslušníky podrobených národů, válečné zajatce nebo otroky. Například po porážce Spartakova povstání v roce 71 př. n. l. nechal velitel římských vojsk Crassus ukřižovat podél cesty Via Appia 6 000 poražených otroků. Jak přesně ukřižování probíhalo, nevíme. Průkazných antropologických nálezů totiž vzhledem k tomu, že těla obětí byla většinou ponechána na pospas divé zvěři, máme málo. Odsouzený byl patrně nejdříve vysvlečen, někdy také zbičován a nakonec přibit hřeby v zápěstí (nikoli dlaněmi, které by váhu těla neudržely) a za spodní část nohou (doloženo je přibití za kost patní) na kříž, který mohl mít také tvar písmene T nebo X. Odsouzenec umíral na celou řadu faktorů, k nimž patřilo zadušení v důsledku polohy visícího těla s roztaženými pažemi ztěžující dýchání, celkové vyčerpání, vykrvácení nebo šok. Utrpení mohlo být prodlouženo připevněním na kříž pouze pomocí provazů, stupátkem pod nohy či opěrkou v rozkroku. Agónie umírajícího tak mohla trvat několik hodin, ale také několik dní. Jeden z ukřižovaných Spartakových spolubojovníků prý vydržel na kříži celých 6 dní, čímž oslnil vojevůdce Crassa natolik, že mu udělil nejenom milost, ale také římské občanství.
Zajímavé je, že v prvních staletích křesťanství se stále ještě používaná a potupná smrt ukřižováním, kterou zakázal až ve 4. století císař Konstantin, nezobrazovala a kříž zprvu nebyl obvyklým symbolem raných křesťanů. Jedno z nejstarších dochovaných vyobrazení Krista na kříži tak pochází až z počátku 5. století a nachází se na dveřích baziliky sv. Sabiny na římském Aventinu. Častěji se tento motiv začal zobrazovat až za Karla Velikého a teprve v 11. století se objevuje dnes typické zobrazení Krista na kříži s trnovou korunou a hlavou pokleslou na rameno, nejrozšířenější motiv západního křesťanství.
