CZ EN DE
566 688 116
facebook.com/muzeumzdar
Út - Ne: 9:00 - 12:00, 12:30 - 17:00

Aktuality

Zimní přednášky na Staré radnici: Za historií Žďáru i tradicemi našich předků

21.10.2026 Regionální muzeum města Žďáru nad Sázavou zve na sérii zimních přednášek, které se uskuteční v prostorách nového Návštěvnického centra na Staré radnici. Od listopadu do ledna se můžete během vybraných čtvrtků těšit na setkání s historiky našeho muzea i dalšími odborníky, kteří vám přiblíží známé i méně známé kapitoly žďárské historie. více...

Podzim ve znamení odborných konferencí: žďárské muzeum sdílí zkušenosti i čerpá inspiraci

15.10.2026 Podzim roku 2026 je pro pracovníky Regionálního muzea města Žďáru nad Sázavou ve znamení odborných setkání, sdílení zkušeností a představování vlastní práce. více...

Připravujeme: Pohádková země česká

13.10.2026 S první adventní nedělí zahájíme v muzeu novou autorskou výstavu! Letošní adventní čas bude v muzeu opravdu pohádkový. více...

Vzdělávání v cisterciácké krajině: workshop pro pedagogy

23.9.2026 Jak využít krajinu, její historii a kulturní dědictví ve výuce? více...

Tlamatá „příšerka“

Lokalita Staviště náležící do soustavy evropsky významných území NATURA 2000 na stejnojmenném potoce nedaleko Žďáru nad Sázavou v CHKO Žďárské vrchy je oblíbenou oblastí obyvatel města sloužící k procházkám a venčení psů. Představuje ji asi 7 km dlouhý úsek potoka začínající přibližně 800 m severovýchodně od středu obce Lhotka a končící při ústí potoka do vodní nádrže Staviště. Pokud budete mít štěstí, můžete ve vodách stejnojmenného svižně tekoucího potoka na jeho kamenitém a štěrkopísčitém dně nebo mezi kameny zahlédnout pozoruhodného, neuvěřitelně bizarního tvorečka – vranku obecnou (Cottus gobio). Právě z důvodu výskytu této rybky byl jmenovaný potok do NATURA 2000 v letech 2004 a 2013 zařazen. Jedná se o jednu ze dvou nejvýznamnějších lokalit výskytu Vranky obecné v CHKO Žďárské vrchy. Druhou je Sklenský potok ve Světnovském údolí.

Jmenovaná rybka s vysoko posazenýma očima z třídy paprskoploutvých, řádu ropušnicotvárných a čeledi vrankovitých o velikosti maximálně 10 cm, vzácně až 18 cm, žije asi 10 let a je celoročně hájeným ohroženým druhem. Vytírá se od března do dubna a nakladené jikry hlídá samec. Tvoří významný prvek fauny našich nejčistších pstruhových toků a slouží jako biologický indikátor signalizující znečištění vody. Má vzhledem k svému sliznatému tělu bez šupin velkou hlavu, z vrchu zploštělou, s očima umístěnýma v horní části. Pyšní se velmi širokými ozubenými ústy s velkými pysky. Barva těla je hnědá až šedá s nepravidelným mramorováním a čtyřmi nevýraznými pruhy napříč těla. Vranka umí změnit zbarvení podle dna podobně jako chobotnice. Pohybuje se spíše rychlými přískoky, nikoliv plaváním, neb je velmi špatný plavec, protože na rozdíl od jiných rybek postrádá plynový měchýř. Přes den se ukrývá pod kameny, navečer a v noci je aktivní a vydává se na lov chrostíků (ti jsou pro ni největší pochoutkou), pošvatek, pakomárů, jepic, blešivců a jiných drobných organizmů. Na Vysočině bychom se s vrankou obecnou mohli setkat ještě v Mlýnském potoku na Žďársku a v Huťském potoku na Pelhřimovsku.

PhDr. Pavel B. Elbl