Organizace zřizovaná městem Žďár nad Sázavou

566 688 116
facebook.com/muzeumzdar
Út - Ne: 9:00 - 12:00, 12:30 - 17:00
CZ EN

Aktuality

Křesťanský symbol ryby

23.11.2020 Křesťanský symbol ryby více...

Nahlédnutí do cisterciácké spirituality

19.11.2020 Nahlédnutí do cisterciácké spirituality více...

Výzva k 70. výročí ŽĎASu

13.11.2020 Pro plánovanou výstavu sbíráme fotografie více...

Dotisk knihy Žďárský uličník I. v prodeji

27.10.2020 Čtvrté vydání knihy historika Regionálního muzea Mgr. Miloslava Lopaura více...

Žďárský Panther - o německém tanku na žďárském nádraží

Žďárský Panther

V důsledku konzultací se zahraničními odborníky a po prozkoumání některých pramenů a zdrojů si vás dovoluji seznámit s historickou zajímavostí – teorií, jež se týká města Žďáru na sklonku 2. světové války. Na úvod si dovoluji předeslat, že si neklade nárok na definitivní průkazné řešení, nicméně jeho pravděpodobnost je vysoká. Nevylučuje však, že potenciální badatel může dospět k něčemu novému.

Na jedné fotografii pořízené s největší pravděpodobností v průběhu dubna nebo května 1945 neznámým autorem na žďárském nádraží je zachycen železniční transport německého tanku typu PzKpfw V-Panther. Tento legendární tank byl vyráběn v letech 1943–1945 v reakci na skvělý sovětský tank T-34/76, který překonal silou pancíře, výkonností a přesností děla ráže 7,5 cm KwK 42 L/70. Sověti na jeho nasazení zareagovali vývojem typu T-34/85, který se kvalitám Pantheru téměř vyrovnal, nicméně tento německý tank si na bojištích 2. světové války vedl velmi dobře až do jejího konce. Některými historiky je dokonce považován za nejlepší střední tank celé války. Vyráběly ho firmy MAN, Daimler-Benz, MNH a Henschel a to v celkovém počtu asi 6000 kusů. První sériové stroje dorazily k útvarům v lednu 1943 a v boji byly poprvé nasazeny téhož roku v slavné bitvě u Kurska 5. 7. – 23. 8. 1943.

Vraťme se však k „našemu“ žďárskému tanku. Unikátnost fotografie spočívá už v samotném faktu, že je na ní zachycena i posádka, kterou tvořilo pět mužů. Ovšem nejpozoruhodnější je, že na základě emblému, který se nachází na věži za číslem a trámovým křížem lze říci, že tento Panther náležel s největší pravděpodobností do 9. Pz. Rgt. (pancéřového pluku) 25. Panzer Division (pancéřové divize).

Formování této divize bylo zahájeno 25. února 1942 v Norsku. Navzdory skutečnosti, že její výstavba nebyla dokončena, byla na přelomu srpna a září převelena do severní Francie. V důsledku velkých ztrát, které německá armáda utrpěla na Východní frontě v průběhu letních měsíců 1943, byl na divizi vyvinut enormní tlak s cílem dosáhnout její plné bojeschopnosti. Během října se divize přesunula do Žytomyrské oblasti na Ukrajině, kde byla začleněna do Skupiny armád Jih. Křest ohněm prodělala 6. listopadu a velmi těžkými boji procházela v prosinci u Žytomyru. Navzdory těžkým ztrátám se divize významně podílela na zastavení sovětského postupu. S příchodem roku 1944 divize ztratila ofenzivní schopnost, zúčastnila se ústupových bojů a během bitvy o Kamenec Podolský byla téměř zničena. Zbytky divize posléze sloužily jako záloha Skupiny armád Nordukraine (Severní Ukrajina) v oblasti jihovýchodně od Lvova.

V inkriminované době byl vydán rozkaz ke zrušení divize a její zbytky se tak soustředily ve výcvikových prostorech Ostřihom, Grafenwöhr a Senne. Dne 10. května 1944 následoval nový rozkaz k opětovnému zformování divize a jejímu přesunu do Dánska. Zde se k ní připojily posily v podobě personálu a techniky Panzer Division Norwegen (Pancéřová divize Norsko). Na konci srpna dostala 25. Panzer Division rozkaz k přesunu na Východní frontu do varšavské oblasti jako záloha OKH-vrchního velení německé armády. Na počátku října se divize zapojila do neúspěšného pokusu o likvidaci sovětského předmostí na řece Narev u města Serock a zúčastnila se obrany Varšavy. Některé její jednotky se podílely i na potlačení varšavského povstání. Během prosince utrpěla divize další těžké ztráty a na počátku ledna 1945 disponovala pouze 68 tanky, útočnými a samohybnými děly. Přestože stále podnikala protiútoky, na konci ledna byla nucena ustoupit k Odře. Po zahájení sovětské ofenzívy byla nasazena severně od Radomu, musela překročit Odru a v důsledku těžkých ztrát byla v polovině února uvolněna z fronty a přesunuta k Zhořelci. Koncem února následoval další přesun na jihovýchod od Štětína s rozkazem bránit přístupové cesty k Berlínu v sestavě 11. armády. O měsíc později bojovala po boku 9. armády na linii Odra-Nisa. Na počátku dubna divize ztratila bojeschopnost, její zbytky se soustředily u Zhořelce a poté byly převeleny do prostoru mezi Vídní a moravským Mikulovem. Sváděly boje s Rudou armádou u Vídně, Laa an der Thaya a Ebendorf–Mistelbach. Od dubna divize náležela do XXXXIII. sboru 8. armády skupiny armád Süd. V květnu pak do sboru Feldherrnhalle 8. armády skupiny armád Ostmark generála Lothara Renduliče. Poslední rozkaz k přesunu na západ do amerického zajetí obdržela 25. Panzer Division 8. května 1945. Velitelem divize v posledním období války od 9. listopadu 1944 do 8. května 1945 byl generálmajor diplomovaný inženýr Oskar Audörsch.

Existují dvě hypotetická vysvětlení blížící se realitě, s jejichž pomocí lze zodpovědět otázku, proč se tank z 9. Pz. Rgt. 25. Panzer Division vyskytl ve Žďáře. Zaprvé: Mohlo se tak stát na počátku dubna v rámci železničního transportu divize z prostoru Zhořelce přes Protektorát směrem k Vídni. Zadruhé: Tento tank mohl být přesunován z Rakouska do Žďáru z důvodu opravy, neboť se zde nacházela opravna tanků. Definitivnímu závěru by napomohla přesná datace pořízení inkriminované fotografie, ale ta bohužel již není možná.

Zmiňovaná opravna, jejímž velitelem byl údajně poručík Klinger, měla své dílny v prostoru Lnářské školy (dnešní Vyšší odborná a střední zdravotnická škola). Ve skutečnosti se jednalo o Panzer-Werkstatt-Zug, kde se opravovaly především tanky a jiná technika z Panzer Regimentu Feldherrnhalle 1 a další vozidla ze sestavy Panzer Division Feldherrnhalle 1 generálmajora Günthera Papeho. Tanky sem byly přesouvány po železnici z fronty od Brna a Olomouce. Že se jednalo o opravnu Panzer-Werkstatt-Zug Panzer Division Feldherrnhalle 1 tvrdí ve svém vyprávění Helmuth von Royen, který v průběhu války sloužil u uvedené jednotky na tanku Panther. Panzer Regiment Feldherrnhalle 1 vyzbrojený tanky Panzer V. Panther, Panzer IV a stíhači tanků Jagdpanzer IV/70 bojoval od 25. – 30. dubna 1945 v oblasti Kuřimi, Brna-Králova pole a po útoku 2. Ukrajinského frontu směrem na Vyškov byla jednotka přesunuta k Olomouci. Dne 8. května obdržela jednotka zprávu, že následující den německá armáda kapituluje, a tak proběhl železniční přesun tanků od Olomouce přes Žďár do Havlíčkova Brodu. Odtud jednotka ustupovala po silnici a mezi Havlíčkovým Brodem a Pacovem se vzdala Sovětům.

Nutno tedy dodat, že existuje i názor, že tank Panther na zmiňované fotografii náleží do 1. Zug (četa) 1. Kompanie (rota) 1. Abteilung (oddíl) Panzer Regiment Feldherrnhalle náležící k Panzer Division Feldherrnhalle 1. Tato divize byla zformována 20. června 1943 na jihu Francie jako Panzergrenadier Division (divize pancéřových granátníků). Po zničení 60. Panzergrenadier Division u Stalingradu byla zahájena v Gdaňsku její znovuvýstavba. V jejím průběhu byla 60. Panzergrenadier Division přejmenována na Panzergrenadier Division Feldherrnhalle. V lednu 1944 byla vyslána na Východní frontu, kde došlo v červenci k jejímu zničení v oblasti běloruského Minsku. Od září do prosince 1944 došlo k jejímu přeformování a přejmenování na Panzer Division Feldherrnhalle 1 a v lednu 1945 byla vyslána zpět na frontu. Svůj čestný titul obdržela, protože vysoký počet dobrovolníků přišel ze SturmAbteilung (SA).

 PhDr. Pavel Elbl