CZ EN DE
Organizace zřizovaná městem Žďár nad Sázavou

566 688 116
facebook.com/muzeumzdar
Út - Ne: 9:00 - 12:00, 12:30 - 17:00

Aktuality

Vycházka po staré dráze (15. 9. 2021)

16.9.2021 Komentovaná procházka se žďárským Klubem kardiaků více...

ŽĎAS 70 let a lidé (28. 8. – 14. 11. 2021)

22.8.2021 Příběh továrny a jejích zaměstnanců a její odraz v životě města více...

VĚŽ OTEVŘENA! (1. 7. – 30. 9. 2021)

28.6.2021 Věž farního kostela sv. Prokopa ve Žďáře opět zpřístupněna veřejnosti více...

Cihla „JESTAVKA“

Za obyčejnou tvárnící nevšední příběh

Na první pohled obyčejná tvárnice. Budete ale překvapeni, že jí je již 90 let. První jestavka byla vyrobena v cihelně v Okříškách u Třebíče na přelomu 20. a 30. let 20. století. Patent na její výrobu obdržel v r. 1931 její vynálezce – tamější cihlářský mistr Josef Prášil. Byla to přelisovaná dutá tvárnice o velikosti dvou běžných cihel s dutinou rozdělenou přepážkou. Její výhodou byla podstatná úspora zednické práce (ubyla jedna spára a dvakrát větší výška), nižší spotřeba materiálu a lepší izolační vlastnosti. Nesla ochranné označení JESTAV. Představte si, že se od 30. let vyráběla tato tvárnice i v našem městě – v takzvané Horní cihelně (nyní sběrný dvůr v Jihlavské ulici).

Cihlářský provoz byl založen v r. 1898, ale jeho největší sláva je spojena až s novým majitelem Karlem Löwem. Byl to jeden z nejvýznamnějších podnikatelů na Moravě. Níže vysvětlíme proč. Žďárský závod zmodernizoval, např. zakoupil nové stroje fy Novák & Jahn a parní stroj o výkonu 30 koňských sil. Zavedl výrobu dlaždic, drenážních trubek a ve 30. letech výrobu jestavek, po nichž byla stále větší poptávka. Rozvoz výrobků zajišťovala autodoprava podniku. Areál cihelny se podstatně zvětšil, podnik však čelil také krizím. V r. 1929 se cihelna nabízela k prodeji, ke kterému však nedošlo, a o dva roky později vyhořela. V r. 1931 zemřel majitel, kterému bylo 81 let a dědici se staly jeho tři dcery – Evženie Preutzová, Elza Schwarzová a Marie Porgesová, přestože měl i syny, kteří se ovšem nepotatili v podnikání. V r. 1940 byla na cihelnu uvalena nucená správa a na konci války tu měli němečtí vojáci střelnici (výcvik s pancéřovou pěstí a jinými pěchotními zbraněmi). Protože majitelé byli německé národnosti, byla cihelna znárodněna. Připomeňme, že již příchod Karla Löwa do Žďáru po skončení války v r. 1918 vyvolal nacionalistické vášně proti „germánskému vykořisťovateli“. Po zrušení provozu v sedmdesátých letech byl objekt na Jihlavské ulici zbořen. V současné době se nachází na místě sběrný dvůr, garáže a soukromá budova s původním číslem cihelny – čp. 397. Na ulici Chelčického se dosud dochovaly zbytky hliniště.

Nyní několik slov o Karlu Löwovi. Pocházel z brněnské rodiny, která podnikala v textilní výrobě. Jako mládenec se seznámil s výrobou textilu v západní Evropě a nové technologie zaváděl v českých zemích. Praxi tam začínal jako dělník. Až někdy pojedete do Jihlavy, budete míjet Velký Beranov a uvídíte směrovky na Helenín a Henčov, vzpomeňte si na tohoto podnikatele. Právě v těchto místech měl rodové sídlo, velký statek s rozsáhlými lesy a především dvě továrny v Heleníně a Velkém Beranově na anglické zboží, módní zboží a dámskou konfekci, kde pracovalo v době největší slávy 2 000 lidí. Kromě toho mu patřila továrna v Brně-Zábrdovicích, Krahulčí a jinde. Ve všech podnicích zaměstnával přibližně tolik lidí jako ŽĎAS v době své největší slávy. Jeho textilky zásobovaly z 30 % armádu a jiné ozbrojené složky. Značná část vojenských oděvů byla vyvážena dokonce do zahraničí. Po skončení první světové války se mu již tolik nedařilo. Avšak dále měl statek v Henčově, závod ve Velkém Beranově a několik cihelen (mezi nimi i žďárskou). Jeho textilní výrobky získaly za starého mocnářství řadu ocenění v zahraničí. V r. 1888 se podílel na přípravě Jubilejní výstavy v Brně a mj. působil v organizacích pomáhajících zaměstnancům.

Jeho druhá manželka Alma se angažovala u nacistů, což mělo pro ni i její příbuzné fatální následky. V červnu 1945 nepřežila divoký odsun Němců do Rakouska. Zemřela na útrapy ve sběrném táboře ve Stonařově, kde koncentrační poměry nepřežilo zhruba 200 osob, především děti a staří lidé.

Závěrem bych chtěl poděkovat rodině Kmentových ze Sychrovy ulice, od nichž muzeum získalo do sbírek dvě cihly JESTAV, dřevěný dvojkolový vozík, rádlo a několik drobností. Cihly pocházejí z jejich domu, který se přestavoval v r. 1939.

Mgr. Miloslav Lopaur