Kde se velikonoční vajíčka vzala a jak se zdobí?
Velikonoční vejce symbolizuje nový život, plodnost a přeneseně také zárodek či počátek živé přírody. Byla mu připisována magická moc, proto se vejce uplatňovala také v lidových obřadech. Jejich malování a zdobení však původně nemělo nic společného s křesťanskými tradicemi, protože vejce (zejména červeně) barvili už starověcí Egypťané či Peršané při oslavách příchodu jara, přičemž původ tohoto zvyku může sahat až do pravěku. Příprava velikonočních vajec probíhala na Bílou sobotu, světila se při dopolední mši na Velkou neděli (Boží Hod). Na Horácku se jim říkalo „malovny“ a jejich malování se nazývalo „rejs(ov)ání“. Malovny se nejčastěji barvily červeně, tedy barvou Kristovy krve, ale používala se také barva žlutá, zelená, hnědá a další. Vejce se dále zdobila vyškrabováním pomocí nože, kresbou voskem, leptáním, nalepováním obrázků a postupem času vznikaly další a další techniky. Motivem kreseb a obrázků byly ornamenty, rostliny, figury zvířat a lidí, scény ze života (narození, svatba) a nechyběly ani náboženské motivy. Takto zdobená vejce, někdy doplněná i o nápisy, se stala významným prostředkem mimoslovní komunikace mezi lidmi a dokonce poslem zašifrovaných zpráv mezi dívkami a chlapci. I těmi nejsložitějšími technikami se původně zdobila vejce plná a nebylo myslitelné darovat pouze prázdnou skořápku. Zdobení vyfoukaných vajec se rozšířilo až na konci 19. století, kdy se zdobená vejce začala ve větším měřítku prodávat do vzdálenějších oblastí a měst.
Barvy velikonočních vajec
Pro dnešního člověka nemá zdobení velikonočních vajec prakticky žádný hlubší význam a vnímáme je pouze z hlediska estetického. Pro naše předky však každá barva či symbol svůj smysl měly a obdarování koledníka vajíčkem v určité barvě doplněné o konkrétní motiv mělo svůj význam. Dalo by se říct, že velikonoční vajíčka k našim předkům doslova „mluvila“.
Červená barva se používala nejčastěji a byla jí připisována ochranná moc. Symbolizovala krev Kristovu, obecně život a byla považována za barvu lásky, radosti, veselí, vzkříšení, nebo také zralého ovoce. Pokud chlapci v pomlázce převládala červená vajíčka, měla mu budoucnost přinést bohatství, štěstí, zdraví a brzy také svatbu s pracovitou, chytrou a hodnou dívkou s velkým věnem. Červenému barvivu se v našem regionu říkalo „pryzula“, pocházelo z brazilského fernambukového červeného dřeva (Caesalpinia sappan) a v Evropě bylo známo už od 16. století. Posloužila však také šťáva z červené řepy.
Žlutá barva symbolizovala bohatství a byla přirovnávána k barvě medu, zralého obilí, zlata a jantaru, ke slunci. Kdo přinesl domů nejvíce žlutých vajec, rozhodně se nemusel bát budoucnosti. Téměř všichni Slované vyráběli žlutou barvu z kručinky barvířské (Genista tinctoria), která umožňovala získání mnoha odstínů – od smetanové po sytě zlatou. Další možností byl odvar z mladého obilí (sírová barva), kmínu, lipového květu, šafránu, zázvoru nebo čaje, přičemž některé odstíny mohly být až žlutozelené.
Hnědá barva je barvou země a její skryté životní síly. Odstíny jsou pak odvozeny z přírody, připomínají ovčí vlnu a také hnědé šátky starších žen (svobodné a mladé ženy nosily šátky pestrých barev). Lze ji získat z odvaru kůry dubu, listí, nebo ze slupek cibule.
Zelená barva bývala přirovnávána k barvě stromu představujícího mládí, zdraví, růst, štěstí, odolnost a v lidovém pojetí byla také synonymem svatby – nevěsty mívaly zelený živůtek. Je barvou naděje, jarního vzkříšení přírody. Zelená vejce v košíku slibovala pevné zdraví, hodně práce a mládencům za ženu pilnou, rozumnou a spořivou dívku. Zelenou barvu lze vytvořit z odvaru mladých kopřiv, špenátu, břízy, jmelí, jetele, listů jasanu, petržele, nebo šťovíku.
Bílá barva je dnes chápána jako barva světla, čistoty, pokory a chudoby (vliv mariánského kultu), ale původně bývala barvou smrti. Měl-li mládenec většinu vajíček bílých jako padlý sníh, čekal na něj sňatek z čisté lásky, ale s dívkou chudou jako kostelní myš.
Černá barva byla barvou noci, tajemného podzemního světa, jemuž vládne zlá, silná moc, ale také symbolem pokračování života po smrti. Získávala se vařením olšové kůry se zelenou skalicí, obarvením v černé kávě, či vařením v roztoku sazí s rezavými hřebíky.
Modrá barva původně naháněla strach, byla dokonce spojována s hrůzami moru, ale v křesťanském pojetí se stala symbolem naděje a Matky Boží. Lid znal více odstínů modré: chrpovou, čekankovou, pomněnkovou, oblakovou a jiné. Získávala se odvarem z květu chrpy a borůvkových plodů, z listů červeného zelí, nebo pomocí indiga (průmyslová modř).
"Znamena“ na velikonočních vejcích
Vyobrazením různých předmětů, symbolů či motivů na Velikonočních vejcích se říkalo „znaky“ nebo „znamena“, která měla obdarovanému přinést ochranu, zdar, prosperitu, přenést na něj vlastnosti vyobrazeného předmětu, nebo ho třeba i napomenout před nevhodným či špatným chováním. Obdržel-li někdo vajíčko s motivem dubu, znamenalo to přání mládí, zdraví a síly, hrábě byly ochranou proti zlu, žalud měl zajistit obdarovanému plodnost, lopatka ochranu stavení před bleskem, srdce lásku, holubice věrnost, jelen dlouhověkost a mužnou sílu, vlnovka (voda, zralé obilí) hojnost všeho. „Znamena“ se kraj od kraje lišila, univerzálnější byly motivy inspirované křesťanskou symbolikou. Bohužel dnes již výklad většiny symbolů upadl v zapomnění a výzdoba velikonočních vajec získala převážně dekorativní charakter.
Techniky zdobení velikonočních vajec
Techniky zdobení vajec se v průběhu věků vyvíjely a tento trend pokračuje dodnes. Mezi techniky nejstarší patřilo prosté barvení pomocí různých přírodních barviv, ovazování vajec částmi rostlin před ponořením do barvy, škrábání (rýsování, gravírování), malování vzorů barvami, rozmanité voskové techniky, leptání například pomocí kyseliny dusičné (lučavka zvaná „šalvostr“), nebo polepování pomocí tvarů z různých materiálů (sláma, kůže, sítina jezerní), či rozmanitých vystřihovaných obrázků. Právě nalepování se objevilo na konci 19. století a kromě motivů z poutních kartiček či záložek náboženských knih byly v našem regionu ve 20. a 30. letech 20. století velmi oblíbené motivy z výrobků žďárského Amylonu. Samostatnou kapitolou pak byla vejce skleněná, která na přelomu 19. a 20. století vyráběly také sklářské hutě v okolí Žďáru (např. v Herálci). Mezi techniky moderní a často použitelné pouze na vejce vyfouknutá („vejduňky“ či „pouky“) lze zařadit mramorování, reliéfní malování voskem, voskovou batiku, broušení, prořezávání a vrtání (např. „madeira“), artyčokový patchwork, nebo zdobení vajíčka pomocí háčkování či drátování.
